Klasicistní zámek postavený na zelené louce
Kozel patří k nejzajímavějším klasicistním památkám v Česku mimo jiné proto, že nevznikl přestavbou staršího hradu nebo tvrze. Byl vybudován zcela nově, a jeho podoba se proto dochovala v neobvykle čisté podobě. Hlavní budova vznikla na konci 18. století z podnětu Jana Vojtěcha Černína z Chudenic, nejvyššího lovčího Království českého a majitele šťáhlavsko-nebílovského panství.
Stavbu navrhl pražský stavitel Václav Haberditz a dokončena byla roku 1789. Zámek měl původně sloužit především jako lovecké sídlo a pohodlné ubytování pro hosty během honů v okolních lesích. Jeho historický německý název Waldschloss bei Stiahlau lze přeložit jako Lesní zámek u Šťáhlav. V následujících letech přibyla kaple sv. Kříže, jízdárna, lokajna a konírna podle návrhů Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Vznikl tak ucelený areál, který působí elegantně, ale nikoli okázale.
S názvem Kozel se pojí také místní pověst o pohanském obětování kozla. Jde však o tradované vyprávění, nikoli o historicky doloženou skutečnost.
Jednoduchý zevnějšek, překvapivě bohaté interiéry
Střídmá fasáda může návštěvníka připravit o očekávání honosných zámeckých sálů. Uvnitř ale Kozel nabízí mnohem vrstevnatější podívanou. Základní prohlídková trasa představuje proměny šlechtického bydlení od rokoka přes klasicismus až po napoleonský empír. Dochovala se část původního vybavení, další předměty se na zámek dostaly z mobiliárních fondů po zestátnění.
K výrazným prvkům patří nástěnná dekorace od Antonína Tuvory a klasicistní keramická kamna s rostlinnými motivy. Návštěvníci procházejí například loveckým salonem, ložnicí, kulečníkovým sálem a knihovnou, v níž jsou zastoupeny staré tisky z let 1517 až 1840. Každá z místností připomíná jinou stránku života šlechty – od reprezentace přes odpočinek až po vzdělávání.
Součástí areálu je také zámecké divadlo. Původně přitom sloužilo jako stáj pro Černínovy koně. Proměna praktického hospodářského prostoru v místo určené kultuře dobře vystihuje pozdější vývoj Kozlu z lovecké základny v reprezentativní letní sídlo.
Park s jezírky, vyhlídkami a cennými stromy
Park v dnešní podobě nevznikl zároveň se zámkem. Černínské sídlo původně obklopovaly především lesy, bažantnice a obory. Krajinářský park začal získávat svou charakteristickou podobu až ve druhé polovině 19. století za Waldsteinů, kteří zámek převzali v roce 1816 a vlastnili jej až do konfiskace po druhé světové válce.
Na promyšlené podobě parku se výrazně podílel zahradník a amatérský archeolog František Xaver Franz. Využil členitý terén k vytvoření průhledů a vyhlídek a doplnil jej romantickými prvky, například altány nebo březovými můstky. Zvláštní atmosféru dodává kaskáda čtyř jezírek: Pavího, Rusalčina, Vodníkova a Růžového.
Dnešní park zabírá přibližně 30 hektarů. Roste v něm kolem 50 druhů jehličnanů a 111 druhů listnáčů. K pozoruhodným stromům patří liliovník tulipánokvětý před jízdárnou, který dosahuje výšky přibližně 27 metrů. Procházka parkem tak není jen příjemným doplňkem prohlídky, ale samostatným důvodem, proč se ke Kozlu vydat.
Šlechtické sídlo i místo archeologických příběhů
Franzův zájem nekončil u zahradní kompozice. V okolí Šťáhlav prováděl archeologické výzkumy a jeho nálezy se staly součástí prehistorických sbírek Západočeského muzea v Plzni. Zámecká krajina tak připomíná nejen život šlechty v 18. a 19. století, ale také mnohem starší osídlení regionu.
Po konfiskaci v roce 1945 byl Kozel už následující rok zpřístupněn veřejnosti. Od roku 1963 je kulturní památkou a od roku 2002 národní kulturní památkou České republiky. Dnes jej spravuje Národní památkový ústav.
Prakticky pro návštěvu
Zámek najdete na adrese Šťáhlavy 67. Prohlídka základního okruhu trvá přibližně 45 až 50 minut a kapacita skupin je omezená. Aktuální návštěvní dobu i ceny je vhodné před cestou ověřit, protože se mění podle sezony. Park bývá přístupný celoročně, v hlavní sezoně se vstupné hradí samostatně; návštěvníci do něj mohou vstupovat pouze za světla a před setměním jej musí opustit.
Kozel je dobře zvoleným cílem pro ty, kdo chtějí během jediného výletu spojit architekturu, dějiny, umění i klidnou procházku krajinou. Jeho kouzlo nespočívá v jediné okázalé dominantě, ale v souhře neporušeného klasicistního sídla, živých interiérů a parku, který si zaslouží vlastní pozornost.