Jehlancová střecha, kterou nese dvanáct vyřezávaných dřevěných sloupů, dává stavbě v lesích u Čížova velmi osobitý vzhled. Lovecký letohrádek Lusthaus se ukrývá na místě, kde se kdysi paprsčitě sbíhaly cesty Čížovské obory. Dnes je součástí krajiny Národního parku Podyjí a představuje půvabnou ukázku drobné šlechtické architektury.
Stavba uprostřed obory
Lusthaus vznikl patrně kolem roku 1780, tedy v době pozdního baroka a doznívajícího barokního způsobu utváření krajiny. Památkové podklady jeho vznik spojují s posledním althannovským majitelem vranovského panství Michalem Josefem z Althannu. Uvádějí také možnou souvislost se stavebníkem Čížovské obory Josefem Hilgartnerem z Lilienbornu, který panství získal roku 1793 a v rozvoji obory pokračoval.
Nešlo jen o praktické zázemí při lovu. Letohrádek byl součástí promyšleného krajinného areálu, v němž se střídaly lesní porosty, průseky, cesty a vyhlídková místa. Z jeho okolí bylo původně možné vnímat také vranovský zámek. Kompozici obory zachycuje veduta uložená ve sbírkách státního zámku Vranov nad Dyjí.
Neobvyklé řešení a proměna střechy
Objekt má čtvercový půdorys a dvě podlaží. Přízemí ze tří stran obepíná velká slepá arkáda se segmentově zaklenutými poli. Nad stavbou se dnes výrazně uplatňuje přesahující jehlancová, někdy označovaná také jako stanová, střecha. Její konstrukci podpírá dvanáct dřevěných sloupků s vyřezávanými detaily.
Tato podoba však není původní. Po požáru ve druhé polovině 19. století získal letohrádek současné zastřešení. Starší střecha byla mansardová a v nárožích ji nesly čtyři mohutné sloupy. Proměna po požáru tak změnila nejen technické řešení stavby, ale i její siluetu. Nad střechou se přitom dochoval tvarovaný komín, který dotváří její charakteristický vzhled.
Malovaná architektura v lese
Největší překvapení Lusthausu se skrývá ve výzdobě. Vnější plochy arkád pokrývá šablonovitá dekorace napodobující treláž, po níž se pne vinná réva. Rostlinné motivy doplňují pásy s geometrickým ornamentem, takže jednoduchá stavba působí zdobněji, než by se při pohledu zvenčí mohlo zdát.
Malířská výzdoba pokračuje také uvnitř. V místnosti v prvním patře se zachovala šablonovitá nástěnná malba, v níž se propojují ornamentální prvky s loveckými motivy. Dekorace se nachází i ve štukovém zrcadle na stropě. Právě spojení lovecké tematiky, rostlinných vzorů a malované architektury činí z letohrádku cenný doklad vkusu, který provázel šlechtické pobyty v krajině.
Starší památkový popis zmiňuje také bílé lizénové rámy přízemních arkád a šedou drsnou omítku mezi nimi. Výzdoba tedy nebyla nahodilým doplňkem, ale součástí celkového výrazu objektu.
Dva vranovské Lusthausy
Název Lusthaus může v okolí Vranova nad Dyjí vést k záměně. Popisovaný letohrádek s jehlancovou střechou, dřevěnými sloupky a malovanými výklenky leží v katastrálním území Čížov, které je místní částí obce Horní Břečkov. Jiný objekt označovaný jako Lusthaus nebo Nový Lusthaus se nachází v lokalitě Braitava a má nepravidelný šestiúhelníkový půdorys i odlišný stavební vývoj.
Rozlišení je důležité také při plánování výletu. Informace o jednom z těchto objektů nelze automaticky vztahovat k druhému.
Výlet za památkou v krajině
Lusthaus je dnes opravený a podle dostupných informací je ve správě Národního parku Podyjí. Slouží k příležitostným jednáním a reprezentačním účelům, nejde tedy o památku s běžným pravidelným návštěvnickým provozem. Výlet k němu je vhodné chápat především jako putování krajinou někdejší obory, nikoli jako klasickou prohlídku interiéru.
Při návštěvě je nutné respektovat režim národního parku, značení cest i případná omezení vstupu. Odměnou je setkání s nenápadnou, ale pozoruhodnou stavbou, v níž se dodnes propojuje historie vranovského panství, lovecká tradice a promyšlená estetika šlechtické krajiny.