Co se stane, když se jeden z nejznámějších českých orchestrálních cyklů přesune z koncertního sálu do cirkusového šapitó? V pražském Azylu78 dostává Smetanova Má vlast podobu scénické inscenace, v níž se potkávají hudebníci České filharmonie, tanečníci, akrobaté, herci, loutky i výrazná výtvarná stylizace. Po premiéře v červnu 2025 se představení vrátí na program od 8. do 28. září 2026.
Šest symfonických básní jako šest různých světů
Inscenace provádí diváky celým cyklem, tedy skladbami Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Každá z nich má vlastní náladu i scénický jazyk. Nejde přitom o pouhé ilustrování hudby. Tvůrci hledají, jak se známé obrazy české historie, krajiny a mytologie mohou proměnit v divadelní situace.
Vyšehrad se spojuje s akrobatickou představou Libuše, Vltava s vodáckým výletem a Šárka získává loutkovou podobu. V části Z českých luhů a hájů se rozvíjí taneční příběh lásky, zatímco husitsky laděný Tábor pracuje s obrazem rudých praporů. Závěrečný Blaník pak uzavírá cestu motivem očekávání a legendárních rytířů.
Klasická partitura v kruhové manéži
Hudební základ zůstává věrný Smetanově partituře, její podobu však Marko Ivanović upravil pro konkrétní prostor šapitó. Vedle klasických orchestrálních nástrojů se tak objevují také akordeon, banjo nebo okarína. Hudba není oddělenou složkou v pozadí, ale stává se přímou součástí dění na jevišti.
Azyl78 není kamenné divadlo s tradičním hledištěm. Kruhová manéž obklopená dřevěnými lavicemi vytváří bezprostřednější kontakt mezi účinkujícími a publikem. Stan stojí v zadní parkové části Výstaviště Praha u Stromovky, má kapacitu přibližně 550 diváků a jeho vyhřívaný prostor doplňuje černobíle pojednaný vnější plášť od výtvarníka Lukáše Musila.
Od národního symbolu k otázkám současnosti
Má vlast je dílo spojené s představou české identity, ale inscenace se nesnaží ponechat jeho význam v nedotknutelné podobě. Tvůrci se ptají, jak se proměnil Vyšehrad, co dnes znamená Vltava nebo zda v ní ještě zůstává místo pro perlorodky. Do popředí se tak dostává vztah člověka ke krajině, přírodě i symbolům, které si spojujeme s českým prostředím.
Na scéně se propojují režijní a výtvarná práce Matěje Formana a Janka Jirků, choreografie a spoluautorství režie Štěpána Pechara, hudební úprava Marka Ivanoviće a kostýmy s maskami Andrey Sodomkové. Výsledkem je projekt na pomezí koncertu, tanečního divadla, loutkové inscenace a nového cirkusu. Pořadatelé jej označují za historicky první divadelní, scénické, taneční a loutkové zpracování celého Smetanova cyklu.
Zážitek pro rodiny i návštěvníky Prahy
Představení je uváděno v češtině a doporučeno od šesti let. Děti mohou atmosféru inscenace poznat také prostřednictvím výtvarného workshopu s motivem Blanických rytířů. Vyrábějí a malují dřevěné hlavy koní, které se následně uplatní v závěrečné části představení. Hudba, loutky a pohyb tak nejsou jen něč, na co se dívají z lavic, ale mohou se stát součástí jejich přípravy na návštěvu.
Do Azylu78 se jede tramvajemi 6, 12 a 17 na zastávku Výstaviště, z Nádraží Holešovice je možné pokračovat tramvají nebo pěšky. Protože šapitó stojí v parku, hodí se praktická obuv a vrstvené oblečení; po dešti může být cesta blátivá. Prostor je vyhřívaný, nejde však o běžný divadelní sál. Aktuální časy představení, délku i dostupnost vstupenek je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele.
Má vlast tak nabízí možnost slyšet známou hudbu jinak než při slavnostním koncertu. V kruhové manéži se z ní stává živý obraz české krajiny, dějin a představ, které se v čase mění, ale stále dokážou oslovit i diváky, kteří se do koncertních síní vydávají jen zřídka.