Jen málokterá obec na Třeboňsku spojuje vodáckou atmosféru, staré sakrální památky a důmyslnou vodohospodářskou krajinu tak přirozeně jako Majdalena. Leží v okrese Jindřichův Hradec, v krajině CHKO Třeboňsko a biosférické rezervace UNESCO. Její okolí proto není jen příjemnou kulisou pro výlet, ale také ukázkou toho, jak se zde po staletí prolínala příroda s lidskou činností.
Obec u Lužnice a brána k vodě
Majdalenou protéká Lužnice, jedna z nejvýznamnějších jihočeských řek. Právě díky ní patří obec k tradičním vodáckým místům. U řeky funguje veřejné tábořiště, které neslouží pouze vodákům. Zázemí tu mohou využít také návštěvníci přijíždějící autem, na kole nebo pěšky; podle aktuálního provozu bývá k dispozici občerstvení a půjčovna lodí.
Vodácký charakter místa ale není jediným důvodem, proč se u Majdaleny zastavit. Pod obcí se Lužnice rozděluje na Starou řeku a Novou řeku. Druhá z nich je člověkem vybudované, přibližně třináct kilometrů dlouhé koryto, které pomáhá odvádět vodu z řeky do dalších částí třeboňské soustavy. Tato krajina je výmluvným příkladem rozsáhlých úprav, jež v minulosti proměnily zdejší mokřady, rybníky a vodní toky.
Historie ukrytá v kostele
Centru obce dominuje kostel sv. Máří Magdalény. Na jeho místě měla podle obecních materiálů původně stát poustevnická chýše. Kolem roku 1400 zde vznikla kaple, která byla později, v 16. století, přestavěna na kostel. Současná stavba tak v sobě nese několik historických vrstev a její počátky souvisejí s gotickou tradicí. Věž byla dokončena až v roce 1866.
Kostel nezažil jen klidná období. V roce 1619 byl spolu s přilehlým dvorem poškozen císařskými vojsky. Na začátku 20. století pak v jeho interiéru objevili část cenného gotického deskového oltáře. Návštěvu je vhodné plánovat s vědomím, že pravidelná návštěvní doba interiéru není spolehlivě uvedena. Zvenčí však kostel představuje důležitou připomínku dlouhého vývoje obce, jejíž první písemná zmínka pochází už z roku 1397.
Barbora připomíná zaniklé poutní místo
Přibližně tři kilometry západně od Majdaleny leží samota Barbora. Dnes tu poutní tradici připomíná menší kaple a socha svaté Barbory, historie místa je však mnohem dramatičtější. Poutní kostel zde vznikl v letech 1495 až 1498. Během třicetileté války vyhořel a v roce 1709 jej poškodil blesk.
Další zásah přinesly josefínské reformy. Kostel byl roku 1786 odsvěcen, po požáru v roce 1810 rozebrán a jeho stavební materiál posloužil při opravách okolních domů. Na místě pak vyrostla kaple, dokončená a vysvěcená v roce 1834. Barbora je tak nenápadným, ale působivým cílem pro ty, kdo rádi hledají stopy zaniklých staveb a proměn krajiny. Výlet sem lze spojit s cyklistikou; v širším okolí vede také Naučná stezka Okolo Třeboně, jejíž aktuální trasu je dobré ověřit v mapě.
Pilař a Zlatá stoka: krásná, ale nebezpečná voda
Na jižním okraji obce se nachází samota Pilař. Právě zde se z Lužnice odděluje Zlatá stoka, významná součást historické vodohospodářské sítě Třeboňska. Stoka propojuje soustavu rybníků, toků a dalších vodních děl a dodnes ukazuje, jak promyšleně zdejší krajinu utvářeli stavitelé vodních děl.
U Pilaře je také jez, mezi vodáky známý jako „jez smrti“. Nejde o atrakci k obdivování z bezprostřední blízkosti ani o místo, které by měli návštěvníci zkoušet sjíždět. Jez může být mimořádně nebezpečný, proto je nutné respektovat místní pokyny, aktuální vodní stav a doporučení pro vodáky. Aktuální údaje o průtoku a stavu vody je vhodné ověřit před cestou.
Majdalena se hodí jako základna pro klidný jednodenní výlet: prohlídku obce a kostela lze spojit s návštěvou Barbory, cyklovýjezdem mezi vodními díly Třeboňska nebo s vodáckým programem na Lužnici. Největší kouzlo místa spočívá právě v této kombinaci – řeka tu není jen rekreační kulisou, ale také nositelkou historie a tvůrkyní celé okolní krajiny.