Jen asi kilometr od Paseky, na cestě směrem k hradu Sovinec, se nachází zahrada, která na první pohled nepůsobí jako běžné arboretum. Makču Pikču vzniklo na prudkém svahu bývalého lomu a navážky, kde kdysi končily slévárenské písky a stavební materiál. Dnes tu místo nevzhledné plochy najdete terasy, suché kamenné zídky, jezírka, odpočinková zákoutí a tisíce druhů rostlin.
Z lomu vznikla zahrada na terasách
Budování areálu začalo v roce 2006 z iniciativy zahradníka a botanika Radima Slabého. Otevření arboreta se uvádí v roce 2008, takže rok 2026 připomíná především dvě desetiletí od založení. Proměna původně problematického místa však nebyla rychlá ani jednoduchá. Základ zahrady tvoří prudký jihozápadně orientovaný svah, který bylo nutné postupně rozčlenit a stabilizovat.
Výsledkem je členitý areál, v němž se návštěvník pohybuje mezi jednotlivými terasami. Suché zídky z kamene nepůsobí jen dekorativně, ale pomáhají vytvářet vhodné podmínky pro skalničky a další rostliny. Výraznou roli tu hraje také drcený čedič z lomů v oblasti Nízkého Jeseníku. Materiál dobře odvádí vodu, na slunci se zahřívá a omezuje nežádoucí vzlínání vlhkosti.
Teplo pro rostliny z celého světa
Osluněný svah má podle provozovatele vlastní mikroklima. Večer a během noci se v něm drží více tepla než v údolí, což pomáhá teplomilným a subtropickým druhům překonávat podmínky, které by pro ně jinak byly v podhůří náročné. Čedičové plochy tento efekt ještě podporují.
Ve sbírkách jsou trvalky, traviny, cibuloviny, okrasné dřeviny, skalničky, juky, sukulenty i zimovzdorné kaktusy. Podle podkladů provozovatele pocházejí rostliny ze všech kontinentů, od chladných oblastí Grónska až po Tasmánii. Celkový počet se v různých obdobích liší, bezpečné je proto mluvit o tisících druhů, případně o sbírce kolem čtyř tisíc druhů.
Arboretum přitom není sterilní výstavní plochou. Zahrada poskytuje útočiště hmyzu a její tvůrci část přirozených stanovišť záměrně podporují. Ponechávané kopřivy například slouží jako potrava housenkám baboček. Při procházce tak nejde jen o obdivování květů, ale také o pozorování toho, jak se do rekultivovaného prostoru vrací život.
Červnové „Mexiko“ pod širým nebem
Nejvýraznější tváří sezony 2026 se stala kaktusová kolekce. V červnu tu podle aktuální reportáže kvetly stovky rostlin různých barev. Vedle více než pěti tisíc kusů kaktusů, uváděných přibližně v osmnácti druzích, přitahovaly pozornost také kvetoucí juky, palmy a další sukulenty.
Zajímavé je, že některé kaktusy zůstávají v areálu venku po celý rok. Nejde tedy o rostliny přenášené jen na letní výstavu, ale o druhy vybrané tak, aby snášely středoevropskou zimu. Právě v červnu a během části července bývá kaktusová podívaná nejsilnější. Jaro ovšem nabízí cibuloviny, rododendrony a azalky, zatímco pozdější měsíce přinášejí jinou skladbu květů.
Výhledy, voda a zákoutí k odpočinku
Makču Pikču není určeno jen milovníkům botaniky. Z teras se otevírají pohledy na Hornomoravský úval a za dobré viditelnosti také směrem ke Kosíři, Litovli nebo Uničovu. Podle popisu provozovatele může být v dálce vidět i Mohelnický kopec a někdy Králický Sněžník.
Procházku zpestřují altány, lavičky a jezírka. Dešťová voda se zachytává do nádrží a jezírek, protože hospodaření s vodou je pro zahradu na osluněném svahu zásadní. Areál navíc využívá solární systém; elektřina sem nebyla přivedena běžnou sítí. Kdo si některou rostlinu oblíbí, může si z nabídky odvézt domů trvalku, skalničku, kaktus nebo sukulent.
Co vědět před návštěvou
Arboretum leží u silnice z Paseky na Sovinec a autem se dá přijet až k areálu, kde bývá k dispozici parkování. Terén je ovšem svažitý a terasovitý, místy s náročnějším povrchem, takže návštěva není vhodná pro kočárky a lidé s omezenou pohyblivostí by měli počítat s doprovodem. V horkých dnech se hodí pokrývka hlavy a dostatek vody, protože část svahu je silně osluněná.
Soukromý areál má sezonní provoz. Dostupné turistické údaje uvádějí návštěvní hodiny od úterý do neděle, před cestou je však rozumné ověřit aktuální stav přímo u provozovatele. Arboretum lze spojit s výletem na nedaleký Sovinec, návštěvou Pradědovy galerie U Halouzků v Jiříkově nebo s dalšími cíli Rýmařovska. Právě spojení neobvyklé botanické sbírky, příběhu obnovy zničeného místa a okolní krajiny dává Makču Pikču jeho osobité kouzlo.