Jedním z nejzajímavějších exponátů Městského muzea ve Františkových Lázních je dřevěný svod Františkova pramene. Připomíná dobu, kdy se zdejší minerální voda zachycovala, stáčela a rozvážela v hliněných lahvích. Právě prameny byly důvodem, proč na okraji dnešního města vznikly lázně a proč se z původní obce postupně stal vyhledávaný lázeňský cíl.
Muzeum v bývalém lázeňském domě
Městské muzeum sídlí v budově v Dlouhé ulici, na okraji Westend parku nedaleko Labutího jezírka. Objekt z roku 1908 původně sloužil jako lázeňský dům Německého zemského požárnického svazu v Čechách. Dnes v něm návštěvník najde stálou expozici, která byla instalována v roce 2008 po přestěhování muzea do rekonstruovaných prostor.
Expozice je zaměřena na dějiny Františkových Lázní, vývoj lázeňství a balneologie. Ukazuje také zdejší architekturu, společenský život v 19. století, významné osobnosti a hosty, kteří do lázní přijížděli. Nejde tedy jen o soubor starých předmětů. Muzeum vysvětluje, jak spolu souvisely přírodní zdroje, léčebné postupy, výstavba lázeňských domů i každodenní život návštěvníků.
Od pramene k lázeňskému městu
První písemné zmínky o minerálních pramenech v této oblasti pocházejí podle městských podkladů už z roku 1502. Samotná obec byla založena v roce 1793 a roku 1865 získaly Františkovy Lázně městský status. Mezitím se z původně skromného místa stal promyšleně budovaný lázeňský celek.
Františkovy Lázně měly pro rozvoj lázeňství několik zásadních předpokladů. Kromě minerálních pramenů se využívala slatina a zřídelní plyn. Zdejší prameny jsou charakteristické nízkou teplotou, průměrně kolem 10 °C, a vysokým obsahem rozpuštěného oxidu uhličitého i dalších minerálních látek. Dnes lze ve městě ochutnat více než dvacet pramenů, jejichž přítomnost dodává procházce lázeňským centrem osobitou atmosféru.
Františkův pramen patří k nejstarším zachyceným pramenům v místě. Jeho voda se v minulosti prodávala mimo lázně a její distribuce pomohla šířit věhlas Františkových Lázní. Samotný pramen však neleží u muzea. Nachází se v lázeňském centru na Národní třídě, přibližně čtyři sta metrů východně od muzejní budovy, takže obě místa lze snadno spojit během jedné procházky.
František, symbol lázní
Výrazným exponátem je originál sochy Františka, známé postavy spojené s místními lázněmi. Spolu se sochou císařovny Alžběty připomíná, že lázně nebyly pouze místem léčby, ale také společenským prostorem, kam přijížděli hosté z různých částí Evropy. Socha malého chlapce se stala jedním z rozpoznatelných symbolů města a její příběh patří k tématům, která pomáhají propojit muzejní sbírky s tím, co návštěvník vidí přímo v ulicích.
Historickou atmosféru doplňují pohlednice a další doklady proměn města. Z muzejní knihovny pocházejí například seznamy lázeňských hostů z let 1797 až 1944. Takové materiály ukazují, kdo do Františkových Lázní přijížděl a jak významnou roli lázeňský pobyt v minulosti představoval.
Příběh instituce a tip na návštěvu
Počátky muzea souvisejí s občanskou iniciativou, která začala historické předměty shromažďovat v roce 1912. Oficiálně bylo muzeum založeno krátce poté. Na jeho rozvoji se po první světové válce podílel také regionální badatel Alois John. Za druhé světové války instituce zanikla a část sbírek se ztratila. Nové shromažďování předmětů začalo v roce 1957.
Návštěva muzea zabere přibližně jednu až dvě hodiny a dobře doplní procházku po lázeňském centru. Otevírací doba i vstupné se mohou měnit, proto je vhodné ověřit aktuální údaje před cestou. Muzeum nabízí také dočasné výstavy, přednášky a po předchozí domluvě odborný výklad.
Městské muzeum je zároveň součástí širšího okruhu míst spravovaných městem. K jeho dalším institucím patří hrad Seeberg a Národní přírodní rezervace Soos. Františkovy Lázně tak mohou být začátkem delšího poznávání západních Čech – od historie minerálních pramenů přes lázeňskou architekturu až po krajinu Chebska.