Na skalnatém ostrohu v horní části náměstí F. X. Svobody se historie Mníšku pod Brdy soustřeďuje do jediné výrazné dominanty. Dnešní zámek stojí na místě staršího hrádku či hradu, jehož existence je písemně doložena v souvislosti se zákoníkem Karla IV. Majestas Carolina z roku 1348. Archeologické nálezy ale naznačují, že zdejší stavba mohla vzniknout už na konci 13. nebo začátku 14. století.
Od středověkého hrádku k pozdně renesančnímu zámku
Mníšek držel od roku 1487 více než půldruhého století rod pánů z Mitrovic. Výrazný zásah do jeho dějin přinesla třicetiletá válka. Roku 1639 zámek s dvorem vyplenila a vypálila švédská vojska generála Banéra. O několik let později panství koupil Servác Engel z Engelsflussu, původem koželuh z Flander. Právě za něj se sídlo mezi lety 1656 až 1672 zásadně proměnilo.
Engelova stavební etapa vtiskla objektu podobu, z níž vychází jeho dnešní charakter. Městský web jej popisuje jako stavbu v pozdně renesančním slohu, později upravovanou také v 18. století. V roce 1848 zámek poškodil požár a další významná obnova následovala v letech 1910 až 1911 podle projektu kanceláře vedené architektem Matějem Blechou.
Jak se žilo drobné šlechtě za první republiky
Největší pozornost návštěvníků dnes poutají interiéry spojené s počátkem 20. století. Základní prohlídkový okruh nazvaný První republika – reprezentativní salony vede jedenácti historickými prostory. Patří k nim zimní a velká jídelna, kaple, velký salon s hodinovou věží, pánský a dámský salon, knihovna, pracovna, lovecký salon nebo arkáda s nástupním schodištěm.
Prohlídka ukazuje, že šlechtické sídlo nebylo jen místem okázalých návštěv. Vedle reprezentačních místností existovalo také každodenní soukromí obyvatel zámku. To přibližuje samostatný okruh První republika – soukromé pokoje, který představuje osm historických prostor a arkádu. Právě toto rozdělení na veřejné a soukromé zázemí pomáhá pochopit, jak fungoval život menšího šlechtického sídla.
Zámek, který měl i archivní minulost
Po konfiskaci v roce 1945 přešel objekt do správy ministerstva vnitra. Od roku 1946 zde byly mimo jiné ukládány významné a politicky citlivé archivní fondy. Zámek proto nebyl běžně přístupný veřejnosti a jeho další osud se na dlouhou dobu lišil od role, jakou má dnes.
V roce 2000 byl postoupen Národnímu památkovému ústavu. Obnova zahájená v prosinci téhož roku se zaměřuje na zachycení podoby zámku na počátku 20. století. Návštěva tak není jen procházkou po starých komnatách, ale také pohledem na památku, která v posledních desetiletích znovu hledá své místo v životě města.
Park jako klidná součást výletu
K zámku patří park rozdělený na horní a dolní část. Jeho dnešní základ souvisí s úpravami po polovině 17. století, kdy byl zasypán původní hradní příkop a na jeho místě vznikly základy zahrady. Dochovala se také sala terrena, z jejíhož horního patra se otevírá výhled do okolní krajiny i do spodní části parku.
Historická zahrada kdysi zahrnovala kašny, skleníky, psinec, umělý vodopád, vodní nádrže a dřevěné altány. Část těchto prvků zanikla, přesto park zůstává příjemným prostorem k pomalé procházce. V minulosti byl navíc propojen s širší krajinou. Jeden z altánů stál téměř v ose s kostelíkem Máří Magdaleny na Skalce, a návštěvu zámku lze proto přirozeně spojit s poznáváním dalších míst Mníšku a Brd.
Tip pro rodiny i praktické informace
Rodiny s menšími dětmi mohou zvolit pohádkovou prohlídku v přízemních prostorách. Děti při ní potkají draka, Sněhurku, trpaslíky, princeznu Růženku nebo Popelku a na konci si prohlédnou sbírku malých princů a princezen. Okruh je určen především dětem od tří do šesti let, trvá přibližně 35 minut a není vhodný pro dítě v kočárku.
Zámek na adrese náměstí F. X. Svobody 1 je podle oficiálních informací přístupný po celý rok, konkrétní návštěvní doba a nabídka okruhů se však mění podle sezony. Před cestou je proto dobré ověřit aktuální rozpis a případně si rezervovat místo online. Parkoviště leží asi 50 metrů od zámku a je bezplatné. Z Prahy lze přijet po dálnici D4, případně autobusy integrované dopravy 317 a 320; vlaková zastávka Mníšek pod Brdy je vzdálena zhruba 2,5 kilometru od centra. Při návštěvě je třeba počítat s nerovnými povrchy a sníženými průchody, v interiérech se fotografuje jen tam, kde to dovolí průvodce.