Největší překvapení Skalky čeká uvnitř kostelíka svaté Máří Magdalény. Jeho výzdoba pracuje s motivem jeskyně, podobně jako poutní kaple La Sainte-Baume v jižní Francii, spojovaná s pobytem světice. Na brdském hřebeni tak nad Mníškem pod Brdy vzniklo místo, které působí zároveň monumentálně, komorně i trochu tajemně.
Poutní areál na skalnatém ostrohu Rochota tvoří kostelík, bývalý klášter, poustevna a čtrnáct kapliček křížové cesty. Lesnaté okolí, výhled směrem k městu a barokní architektura z něj dělají jeden z nejzajímavějších výletních cílů v okolí Brd.
Barokní poutní areál na brdském hřebeni
Skalku nechal na konci 17. století vybudovat Servác Ignác Engel z Engelsflussu, majitel mníšeckého panství. První stavbou byl kostelík, který vznikal v letech 1692 až 1693 podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. O rok později byly dokončeny také klášter a poustevna, označovaná rovněž jako rekolekční dům.
Stavby nejsou rozmístěny náhodně. Poustevna stojí na nejvyšším místě a původně nabízela několik cel určených k duchovním cvičením. Směrem ke kostelíku pak klesá křížová cesta se čtrnácti kapličkami. Její vznik se datuje do let 1755 až 1762 a spojuje se s hraběnkou Benediktou Čejkovou z Olbramovic.
Klášter měl původně sloužit benediktinům, jejich záměr se však nenaplnil. Roku 1762 na Skalku přišli františkáni, kteří zde působili s přestávkami až do první poloviny 20. století. Místo tak po dlouhá desetiletí nebylo jen architektonickou dominantou, ale také živým duchovním centrem.
Zastávka poutníků na cestě z Prahy
Skalka ležela na poutní trase z Prahy na Svatou Horu u Příbrami. Poutníci zde nacházeli prostor k odpočinku, modlitbě i rozjímání. Od konce 19. století se k náboženskému významu postupně přidával také zájem turistů, které přitahovala poloha v krajině a výhled na Mníšek.
Na tuto tradici dnes navazuje také Všerubská Svatojakubská cesta, přetrasovaná přes Skalku v roce 2022. Poutníci zde mohou využít informační zázemí, razítko s motivem areálu a zápisník. Skalka tak zůstává součástí širší evropské tradice pěšího putování, i když dnešní návštěvníci sem míří často také za architekturou a přírodou.
Málem zanikla kvůli těžbě železné rudy
Příběh Skalky však není jen barokní a idylický. V 50. letech 20. století začala těžba železné rudy vážně ohrožovat samotný masiv i stavby na něm. Ve zdech se objevily praskliny, v okolí vznikaly propadliny a kostelík musel být zajišťován železnými obručemi. Po sejmutí střešní krytiny v roce 1959 začal rychle chátrat také klášter.
Tradice poutí byla podle města ukončena v roce 1953. Těžba v prostoru Skalky skončila v roce 1967 a horninové podloží se následně postupně stabilizovalo. Opravy kostelíka a dalších částí areálu začaly už v 80. letech, výrazněji však pokračovaly po roce 1989, kdy Skalka přešla do vlastnictví Mníšku pod Brdy.
Obnova se týkala také křížové cesty. Stavební opravy kapliček byly dokončeny v roce 2017 a v následujících dvou letech se do prázdných nik doplnily kamenné motivy křížové cesty od kameníka Martina Mikuly. Za tuto obnovu získal areál ocenění Památka roku 2019. Pomáhalo město, kraj i místní lidé prostřednictvím veřejných sbírek.
Umění, výstavy a pokračující péče
Z původního vybavení se podařilo zachránit například nástropní obraz Kající se svaté Máří Magdalény od Petra Brandla. Originál byl kvůli ohrožení kostelíka přenesen do kostela svatého Václava v Mníšku. Na Skalce je dnes v klášteře instalována jeho kopie v měřítku jedna ku jedné. V poustevně se nachází také Pieta spojovaná se sochařem Janem Brokoffem.
Bývalý klášter dnes funguje jako městská galerie a prostor pro výstavy, koncerty i další kulturní program. Areál se využívá také při svatebních obřadech. Péče o památku pokračuje: v roce 2025 se opravovaly mlatové cesty a doplnily dubové svodnice pro odvod dešťové vody. Městské plány pro rok 2026 počítají s podporou obnovy interiéru kostelíka a v dubnu 2026 město informovalo o probíhajícím restaurování štukové výzdoby grotty.
Tip na návštěvu
Křížová cesta je přístupná celoročně. Kostelík a klášter bývají podle aktuálních městských informací otevřené v návštěvní sezoně od dubna do října, před cestou je ale vhodné ověřit současný režim. Skalku lze projít jako krátký výlet za barokními památkami, nebo ji zařadit do delší trasy po brdském hřebeni a spojit s návštěvou Mníšku, zámku či kostela svatého Václava.
Do areálu mohou přijet i cyklisté, podle návštěvního řádu však musí kola vést. Největší kouzlo Skalky se ostatně nejlépe ukáže při pomalejší chůzi: mezi kapličkami, stromy a výhledem na město je možné vnímat nejen krásu místa, ale i jeho neklidnou historii a dlouhou cestu k dnešní obnově.