Mumlavský vodopád není nejvyšší, přesto patří k nejmohutnějším vodopádům v Česku. Na řece Mumlavě se voda řítí přes žulový práh vysoký přibližně 9,9 metru a široký zhruba devět až deset metrů. Průměrný průtok kolem 750 litrů za sekundu mu propůjčuje sílu, která je působivá v každém ročním období. K vodopádu se přitom dostanete pohodlně z Harrachova po modré turistické značce.
Vodopád, který vytvořila voda v žule
Mumlavský vodopád není osamělý stupeň uprostřed lesa. Je součástí širšího úseku řeky plného kaskád, peřejí a nerovností, které vznikly v žulovém korytě. Podoba zdejšího údolí souvisí s poklesem Harrachovské kotliny vůči Mumlavskému dolu a s následnou zpětnou erozí, která postupovala proti proudu. Právě tento vývoj je mezi českými vodopády mimořádný.
Největší sílu řeky návštěvníci pocítí na jaře, kdy Mumlavu posílí tající sníh. Voda tehdy bývá nejhlasitější a vodopád nejmohutnější. V létě naopak lépe vyniknou oblé tvary žuly, na podzim se místo zahalí do barev a v zimě může část proudu zamrznout v ledopád. Proudění pod ledem ale pokračuje, proto není bezpečné přibližovat se k okrajům ani vstupovat do koryta.
Čertova oka ukazují práci vířící vody
Nejzajímavějším detailem okolí nejsou jen padající proudy, ale také takzvaná Čertova oka. Jde o místní označení obřích kotlů neboli hrnců vyhloubených v kameni. V prohlubních se při víření zachycují oblázky a další materiál, který funguje jako přírodní brusný nástroj. Voda jím po dlouhou dobu obrušuje žulu a pomalu rozšiřuje i prohlubuje vznikající dutinu.
Největší z těchto útvarů u Mumlavy měří přibližně sedm krát 5,5 metru a je hluboký přes dva metry. Obří kotle se nacházejí nad hlavním vodopádem i pod ním. Pod lávkou lze pozorovat také dvě navazující kaskády, vysoké přibližně 3,4 a 3,2 metru. Na první pohled mohou působit jako lákavá přírodní koupel, vířivý proud a hladké mokré skály jsou však velmi nebezpečné.
Z Harrachova pohodlně k vodě
Nejednodušší přístup vede z Harrachova od autobusového nádraží po modré značce podél Mumlavy. Vodopád leží asi kilometr nad městem, z centra je to podle místa startu přibližně 1,5 až 2 kilometry. Trasa vede po asfaltové komunikaci a je vhodná pro pěší, cyklisty i rodiny s kočárky. Samotné okolí vodopádu už může být nerovné, mokré a méně pohodlné pro vozíčkáře.
Na začátku výletu se nabízí zastávka u Lesnické a myslivecké expozice Šindelka. Historická budova sloužila od počátku 19. století k výrobě dřevěných střešních šindelů, dnes v ní funguje expozice a informační centrum Správy KRNAP. Cestou lze narazit také na Liščí hravou naučnou stezku a u vodopádu na Mumlavskou boudu, kterou nechal hrabě Jan Harrach zřídit v roce 1879. Po požáru v roce 1909 byla obnovena v podobě, kterou známe dnes.
Výlet může pokračovat až ke Krakonošově snídani
Kdo nechce skončit u vodopádu, může pokračovat údolím Mumlavy ke Krakonošově snídani. Toto odpočinkové místo a rozcestí získalo jméno podle pověsti, že se zde před obchůzkou hor posiluje Krakonoš. Celá trasa z Harrachova přes vodopád měří podle turistických údajů přibližně 12 kilometrů, zabere kolem čtyř hodin a překonává převýšení 329 metrů.
Samotná cesta k vodopádu je kratší a patří k nenáročným harrachovským výletům. Delší variantou je naučná stezka Živá mrtvá Mumlava, která má šest zastavení, délku 4,7 kilometru a převýšení 300 metrů. Přibližuje vznik obřích hrnců, působení vody na krajinu i vztah Mumlavy ke krkonošské přírodě.
Na výlet bez auta až k vodopádu
U vodopádu a v jeho okolí je třeba počítat s pohybem v národním parku na vlastní nebezpečí. Mokrý kámen, led, padající větve nebo zvýšený průtok po deštích mohou výlet rychle změnit. K hranám vývařišť se proto nevyplatí přibližovat a vstup do vody je nebezpečný.
Auto je vhodné nechat u autobusového nádraží nebo na centrálním parkovišti. Pokus dojet až k odbočce k vodopádu může narazit na dopravní omezení; Harrachov zde v poslední době řešil zákaz stání i neoprávněné parkování. Konkrétní režim se může měnit, proto je rozumné ověřit aktuální situaci před cestou. K Mumlavskému vodopádu se však vyplatí vyrazit pěšky: krátká trasa podél řeky nabízí nejen známý vodopád, ale i pozoruhodný příběh vody, která po tisíce let modeluje krkonošskou žulu.