Jednou z nejzajímavějších vlastností Muzea Vysočiny Pelhřimov je jeho kontrast. V někdejším zámku pánů z Říčan na Masarykově náměstí čekají historické sbírky, reprezentativní interiéry a umělecká díla, zatímco v nedaleké městské šatlavě návštěvník sestoupí do mnohem ponurejší části minulosti. Oba objekty přitom společně vyprávějí příběh města, které bylo po staletí správním, obchodním i společenským centrem okolního kraje.
Od středověkého graduálu k měšťanskému životu
Hlavní expozice v budově na adrese Masarykovo náměstí 12 provádějí dějinami Pelhřimova a Pelhřimovska od středověku do novověku. Nejde jen o soubor izolovaných předmětů. Návštěva skládá dohromady obraz města, jeho obyvatel, náboženského života i proměn, kterými region procházel.
K nejcennějším exponátům patří Pelhřimovský graduál z konce 15. století a pozdně gotická socha Madony z Červené Řečice. Tyto památky připomínají dobu, kdy významnou součást městského života představovaly církevní instituce, rukopisná tvorba a sakrální umění. Pozdější období přibližuje část věnovaná společenskému životu Pelhřimova v 19. století, včetně kolekcí porcelánu, skla a keramiky.
Výraznou atmosféru má freskový sál s výmalbou z období pozdního baroka až rokoka. Právě zde je dobře patrné, že muzeum není pouze přehlídkou historických předmětů, ale také procházkou autentickými prostory, v nichž se minulost odehrávala.
Šejnostovi: umění spojené s regionem
Samostatnou kapitolu představuje tvorba sochařů Josefa Šejnosty a jeho syna Zdeňka Šejnosty. Muzeum spravuje rozsáhlou kolekci jejich děl, která zahrnuje medaile, plakety, plastiky, modely i kresby. Expozice věnovaná oběma umělcům vznikla v roce 2005.
Pro návštěvníka je zajímavá nejen samotná výtvarná kvalita sbírky, ale také její regionální zakotvení. Medaile a plastiky umožňují sledovat rozdílné podoby sochařské práce – od drobného detailu až po výraznější prostorové modely. Tato část muzea může být příjemným objevem pro ty, kteří Pelhřimov dosud spojovali především s historickým náměstím a městskými branami.
Městská šatlava připomíná tvrdou stránku dějin
Odlišný zážitek nabízí městská šatlava, umístěná v historických prostorách vězení. Nejstarší část v bývalé baště je doložena už od poloviny 16. století. Po rekonstrukci objektu v letech 2000 až 2001 zde vznikla expozice vězeňství, která využívá bývalou baštu i severní trakt šatlavy.
Prohlídka vede přes mučírnu s originály i kopiemi nástrojů, celu, strážnici a temnici. Zachovala se také původní vězeňská kaple svatého Kříže. Autenticita prostorů působí jinak než klasická muzejní instalace: místo velkých vitrín zde návštěvník vnímá především stísněnost, účel jednotlivých místností a tvrdé podmínky, v nichž vězni žili.
Šatlava je samostatným objektem, proto je dobré počítat s tím, že její návštěva nemusí být automaticky totožná s prohlídkou hlavní budovy. Prakticky se však obě místa dají spojit s procházkou po historickém centru Pelhřimova.
Co čekat při návštěvě
Počátky vlastivědné a sběratelské činnosti na Pelhřimovsku sahají do poslední třetiny 19. století. Muzejní spolek vznikl na začátku 20. století a od roku 2003 organizace používá dnešní název Muzeum Vysočiny Pelhřimov jako příspěvková organizace Kraje Vysočina.
Kromě stálých expozic muzeum připravuje výstavy, přednášky a vzdělávací programy. V době rešerše byla uvedena výstava Sto let budovy dnešního gymnázia, prodloužená do 20. září 2026. Zaměřuje se na vznik a vybavení historické budovy pelhřimovského gymnázia. Pro školy i rodiny je určen například edukační program Poutníkovo město.
Otevírací doba se během roku mění a zahrnuje také polední přestávku; poslední vstup bývá možný třicet minut před zavírací hodinou. Aktuální údaje je proto vhodné ověřit před cestou. Podle návštěvnických informací se v muzeu platí pouze v hotovosti. Pod správu muzea patří také Domeček Františka Bernarda Vaňka, hrad Kámen a kaple Panny Marie Bolestné v Kámeně. Tyto objekty však leží mimo hlavní návštěvu na Masarykově náměstí, přičemž hrad Kámen funguje jako samostatná pobočka.