Právě tady, v někdejší Umělecké besedě na pražské Malé Straně, se 19. dubna 1927 uskutečnila premiéra Vest Pocket Revue Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Inscenace, která se později stala jedním z klíčových momentů počátků Osvobozeného divadla, se dočkala více než dvou set repríz. Dnešní Divadlo Na Prádle tak stojí na adrese, kde se české divadlo výrazně proměňovalo – a kde se hraje dodnes.
Dům s několika kulturními životy
Divadlo najdete v Besední ulici 3, v historickém objektu bývalé Umělecké besedy. Budova vznikala v letech 1924 až 1926 podle projektu architektů Čeňka Vořecha a Františka Jandy. Umělecká beseda patřila k důležitým českým kulturním spolkům. V meziválečné době na Kampě pořádala výstavy, koncerty a další program, přičemž s jejím hudebním odborem byli spojeni například Josef Suk, Vítězslav Novák nebo Václav Talich.
Prostory však nikdy nesloužily jen jediné scéně. V průběhu desetiletí se zde vystřídalo Umělecké studio, Divadlo Dada, Divadlo satiry i kino Jana Nerudy. Každá z těchto etap vtiskla místu jinou podobu. Právě díky tomu má návštěva dnešního divadla zajímavý přesah: člověk nepřichází pouze do komorního sálu, ale také na místo s výraznou kulturní pamětí.
Avantgarda, dada a zrod Vest Pocket Revue
Na jaře roku 1927 zde působilo Divadlo Dada, které po odchodu z Osvobozeného divadla založili Jiří Frejka, E. F. Burian a další spolupracovníci. První dadaistický večer se v Umělecké besedě konal 9. dubna. O deset dní později následovala premiéra Vest Pocket Revue. Její uvedení bývá právem připomínáno jako důležitý předěl na cestě k pozdějšímu Osvobozenému divadlu, přestože tehdy ještě nešlo jednoduše označit celý večer za první představení této pozdější scény.
Do stejného období patří také první večer voicebandu E. F. Buriana, který se ve Dvoraně Umělecké besedy uskutečnil 22. dubna 1927. Hlasová práce s rytmem, slovem a skupinovým přednesem patřila k tehdy novátorským způsobům, jak divadlo a hudbu propojovat. Malostranský dům se tak během několika dubnových týdnů stal jedním z míst, kde se rodily nové podoby scénického umění.
Od Divadla satiry k dnešní scéně
Po druhé světové válce na historii místa navázalo Divadlo satiry. Působili zde mimo jiné Oldřich Lipský a Alfréd Radok, začínali tu také Stella Zázvorková nebo Miroslav Horníček. Činnost této scény skončila na jaře 1948 po uvedení revue Kde je Kuťák? Ani tím ale kulturní život domu nezmizel.
Současné Divadlo Na Prádle zahájilo činnost v roce 2001. Významnou zkouškou se staly povodně v srpnu 2002, které budovu těžce poškodily. Po rekonstrukci se divadlo znovu otevřelo 19. listopadu 2003. Do roku 2008 bylo také domovskou scénou Sdružení osamělých písničkářů vedeného Janem Burianem. Vedle divadelní tvorby se tak v programu pravidelně objevovaly koncerty a autorské písně.
Komorní prostor pro různé soubory
Na dnešní nabídce je pozoruhodné, že nestojí na jednom stálém souboru. Divadlo poskytuje zázemí profesionálním i amatérským skupinám, které nemají vlastní scénu. Program proto může být žánrově pestrý a jeho konkrétní podoba se mění podle aktuálních inscenací a pořadatelů.
Variabilní je také samotný sál. V klasickém kukátkovém uspořádání pojme až 153 diváků, arénové řešení nabízí až 132 míst a při akcích se stojícím publikem může kapacita dosáhnout přibližně 200 návštěvníků. Rozdílné uspořádání ovlivňuje nejen počet míst, ale i způsob, jakým divák představení vnímá. Z blízkosti komorní scény může těžit činohra, autorské projekty, koncert i experimentálnější program.
Co vědět před návštěvou
Divadlo Na Prádle sídlí na adrese Besední 3 v Praze 1 na Malé Straně. Aktuální program, ceny vstupenek a případné změny je vhodné před návštěvou ověřit podle konkrétní akce. Pokladna nebývá otevřena trvale, ale pouze ve dnech a časech jednotlivých představení; vstupenky lze podle dostupných informací zakoupit také online v síti GoOut.
Návštěvu lze spojit s posezením v Cafe Na Prádle, která má podle zveřejněných údajů otevřeno denně od 11 do 23 hodin. Největší kouzlo místa však zůstává v kombinaci současného programu a minulosti. Po představení stačí vyjít do malostranských ulic a uvědomit si, že ve stejném domě před téměř sto lety hledali nové divadelní vyjádření Voskovec, Werich, Frejka nebo Burian.