Ještě před několika desetiletími žili v Nouzíně lidé, kteří tkali, hospodařili, lámali kámen a pracovali se dřevem. Dnes po někdejší české osadě na území Polska zůstaly především vzpomínky, fotografie a stopy v krajině. Právě ty přibližuje naučná stezka s názvem Jak se zde dřív žilo, někdy uváděná také ve zkrácené podobě Jak se dřív žilo.
Začátek u Machovské Lhoty
Výchozí místo leží přibližně sto metrů za hraničním přechodem v Machovské Lhotě, která je oficiální částí městyse Machov v okrese Náchod. U první informační tabule, nazvané U bývalého hostince, se návštěvník dozvídá základní příběh Nouzína a jeho obyvatel.
Od tabule trasa pokračuje po zelené turistické značce kolem vojenských domů. Stezka má tři informační zastavení a vede přes území, kde se české dějiny přirozeně prolínají s polským prostředím. Tematická trasa totiž pokračuje na polské straně hranice a končí u silnice na Karlow. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální stav značení a průchodnost.
Osada v takzvaném Českém koutku
Nouzín podle dostupných podkladů vznikl pravděpodobně ve 14. nebo 15. století. Patřil k oblasti známé jako Český koutek, kde se český jazyk a kulturní zvyklosti udržely i poté, co bylo území v 18. století připojeno k Prusku. Hranice se měnily, každodenní život místních lidí však dlouho zůstával spojený s českým prostředím.
Na začátku 20. století žilo v Nouzíně a na Vostré Hoře téměř 300 obyvatel. Osada měla hostinec, mlýn u potoka Trnkavy, koloniál, školu i zvoničku z roku 1868. Důležitou součástí místního života byl nejprve Flouskův a později Rokytenského hostinec. Po druhé světové válce se počet obyvatel rychle zmenšoval a na konci 50. let už v Nouzíně nikdo trvale nebydlel.
Škola, zvonička a práce v lomech
Druhá tabule stojí u zvoničky. Připomíná někdejší nouzínskou školu, opravu zvoničky i Filoménu Hornychovou, místní vypravěčku a folkloristku. Díky těmto motivům stezka nepůsobí jen jako výčet dat. Ukazuje, jak vypadala obec, kde se lidé potkávali, kde děti získávaly vzdělání a jak se předávaly příběhy.
Život v Nouzíně výrazně ovlivňovala pískovcová krajina. Obyvatelé nacházeli práci v lomech a při stavbě silnic, zatímco zemědělství komplikovala tenká půda, skála a všudypřítomné kamení. Pěstovalo se především žito, oves, len a brambory. Právě spojení přírodních podmínek a lidské práce dává zdejší krajině další vrstvu: skály nejsou jen působivou kulisou, ale také důvodem, proč se zdejší obyvatelé živili určitým způsobem.
Výhledy a stopa Aloise Jiráska
Třetí informační tabule se nachází v horní zatáčce u silnice na Karlow. Nabízí fotografie někdejšího Nouzína a připomíná Vostrou Horu z Ptačího vrchu. Z okolních skalních útvarů se otevírají výhledy směrem k Hejšovině a právě zde se propojuje historie místa s literaturou Aloise Jiráska.
Machovsko se objevuje v Jiráskových románech U nás a Skaláci. Stezka tak návštěvníka nevede pouze za tím, co je dnes vidět, ale i za krajinou, která inspirovala vyprávění a po generace formovala místní paměť. S Machovskou Lhotou je navíc spojen Karel Dostál, vůdce selského povstání na Policku.
Krátká trasa jako součást většího výletu
Naučná stezka je vhodná pro každého, kdo chce během pěšího výletu poznat méně známou kapitolu česko-polského pohraničí. Přesná délka trasy není v dostupných informacích uvedena, její hlavní hodnota však nespočívá v kilometrech. Tři zastavení stačí k tomu, aby se z obyčejné cesty stal průchod místem, kde zanikla celá obec.
Výlet lze spojit s poznáváním Machova, Broumovských stěn, Stolových hor a okolní pískovcové krajiny. Pro orientaci je praktičtější hledat Machovskou Lhotu a hraniční přechod než konkrétní adresu tabulí. Aktuální značení a pravidla pohybu v přeshraniční lokalitě je vhodné před návštěvou ověřit.