Nuselský most je jednou z nejvýraznějších staveb Prahy, ale dějiny Nuslí začaly dávno před jeho vznikem. První písemná zmínka o této oblasti pochází už z roku 1088. Ve středověku se v údolí Botiče pěstovala vinná réva a ve 13. století se pro zdejší krajinu používalo označení Viniční údolí. Připomínkou vinařské minulosti je například kaple svaté Rodiny z roku 1755 v ulici Pod Nuselskými schody.
Dnešní Nusle navíc neleží pouze v jedné městské části. Historické území zasahuje především do Prahy 4, menší severní část patří k Praze 2. Z původně venkovské oblasti vyrostlo během 19. a 20. století rychle se rozvíjející město. Nusle byly v roce 1898 povýšeny na město a do Velké Prahy se připojily v roce 1922. Jejich proměnu dodnes připomíná také lidové označení Nuselského údolí Jamrtál, tradičně vysvětlované jako počeštěné německé „Údolí nářku“ po zpustošení za třicetileté války.
Radnice a továrny podél Botiče
Význam samostatných Nuslí nejlépe symbolizuje Nuselská radnice v Táborské ulici. Monumentální budova vznikla v letech 1908 až 1909 podle návrhu Antonína Turka a až do připojení k Praze sloužila jako sídlo městské správy i okresního úřadu. Součástí komplexu jsou také starší pseudobarokní budova a dům U čtyř rytířů. Interiéry dnes nejsou běžnou turistickou expozicí, stavba je však výraznou zastávkou při procházce čtvrtí.
Neméně zajímavé jsou průmyslové stopy. Nuselský pivovar vyrůstal z barokního areálu založeného roku 1694. Zachovalo se jeho historické jádro, sklepy, pivovarská brána i komín. Po změně na sladovnu v roce 1960 zde působily České vinařské závody a vyráběla se mimo jiné vína Pražský výběr a Pražský sklepmistr. Dnes se areál postupně mění v rezidenční a smíšenou čtvrť. Historické budovy jsou rekonstruovány a doplňují je nové domy, služby i veřejná prostranství.
Na Zvonařce zase připomíná průmyslovou minulost jméno Antonína Chmela. Jeho podnik patřil k největším uzenářským závodům v Čechách a proslavil průmyslovou výrobu pražské šunky. Starší receptura se přitom spojuje s uzenářem Františkem Zvěřinou, Chmel ji především rozšířil a uvedl na trhy ve Vídni, Budapešti i Berlíně. V jednom z nájemních bytů na Zvonařce bydlel také malíř Luděk Marold, autor panoramatu Bitvy u Lipan.
Dalšími pozůstatky někdejší výroby jsou továrna Františka Holoubka na mýdla, svíčky a margarín, později začleněná do společnosti Saponia, a Nuselská mlékárna, známá po roce 1901 také jako Laktos. Vyráběly se zde mléčné výrobky i polévkové koření Mája. Z továrních areálů jsou dnes převážně kancelářské nebo obytné prostory.
Fidlovačka, která dala jméno divadlu
Nusle mají pozoruhodnou kulturní tradici spojenou s někdejší Růžkovskou loukou. Od počátku 19. století se tu konala jarní slavnost ševcovského cechu, zvaná Fidlovačka podle nástroje k hlazení kůže. Na tuto tradici navázala Tylova hra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, uvedená roku 1834 ve Stavovském divadle. Právě v jejím závěru zazněla píseň Kde domov můj, pozdější česká hymna. Nevznikla tedy přímo na nuselské pouti, s místní slavností je však tematicky úzce spojena.
Na části bývalé louky vznikl v roce 1902 první veřejný městský park v Nuslích. O devatenáct let později zde vyrostlo dřevěné Tylovo divadlo pro 800 diváků. Budova několikrát změnila název i podobu, po dlouhém chátrání se však v roce 1998 znovu otevřela jako Divadlo Na Fidlovačce. Současná scéna zachovává atmosféru dřevěné divadelní arény a dodnes patří k živým kulturním místům čtvrti.
Umělecká zahrada a příběh animovaného filmu
V Čiklově ulici se ukrývá Umělecká zahrada, areál, který by při běžné procházce snadno unikl pozornosti. Sochař Karel Novák zde v roce 1924 vybudoval jednu z největších sochařských dílen v Praze. Pracovali tu také další sochaři a štukatéři, takže se v zahradě dochovaly sochy, busty, reliéfy, fragmenty architektury i vodní prvky.
Ve druhé polovině 20. století se místo stalo detašovaným pracovištěm Krátkého filmu. Pod vedením Břetislava Pojara zde podle archivu a vzpomínek provozovatele vznikaly například animované filmy Lev a písnička nebo epizody seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. Areál později poškodila i výstavba Nuselského mostu, kdy sloužil jako zařízení staveniště. Po obnovení je od července 2026 znovu přístupný veřejnosti, obvykle ve středu a v sobotu; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální režim.
Most, odboj a paměť města
Nuselský most byl otevřen 22. února 1973. Spojuje Karlov s Pankrácí, měří 485 metrů a nad údolím se nachází zhruba 40 metrů vysoko. Metro jím začalo projíždět asi o patnáct měsíců později. O podobném přemostění se přitom uvažovalo už od počátku 20. století a soutěže na jeho podobu proběhly v letech 1927, 1931, 1939 a 1958 až 1960. Výstavba si vyžádala demolice několika domů a výrazně změnila tvář historické čtvrti. Do roku 1990 most nesl jméno Klementa Gottwalda.
Na náměstí Generála Kutlvašra stojí Pomník tří odbojů, odhalený v roce 1997. Připomíná odpor v letech 1914 až 1918, 1939 až 1945 i v období komunistického režimu. Pamětní deska v ulici U Plynárny zase připomíná nuselské policisty zapojené do protinacistického odboje a oběti Pražského povstání. Také Nusle tedy nejsou jen kulisou pod mostem, ale místem, kde se v několika ulicích potkávají středověké vinice, průmyslový rozmach, kultura i dramatické dějiny 20. století.