Jedním z nejvýraznějších exponátů ve Šternberském paláci je oltář s Ukřižováním od Hanse Raphona. Jde o jediný v úplnosti zachovaný retábl s pašijemi Krista ve veřejných sbírkách v Česku. Už tento obrazový celek dobře ukazuje, proč stojí za to vydat se do expozice Staří mistři II: nenabízí jen přehlídku slavných jmen, ale také díla, která vyprávějí o proměnách evropského umění a zbožnosti.
Cesta napříč evropskými uměleckými centry
Stálá expozice vznikla v roce 2020 jako součást prezentace Sbírky starého umění Národní galerie Praha. Návštěvník se při procházení jednotlivými sály přesouvá mezi regiony i staletími. Významné místo zde má italské umění 14. a 15. století, zastoupené tvorbou spojenou se Sienou, Florencií, Benátkami a Padovou.
Část této kolekce pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda d’Este. Díky tomu lze sledovat rozdílné podoby rané italské malby a její postupný vývoj. Na starší díla navazuje renesanční a barokní malířství, například práce Alessandra Alloriho, Jacopa Bassana nebo Jusepeho Ribery. Samostatnou pozornost si zaslouží také soubor ikon spojený se sběratelem Nikodimem P. Kondakovem.
Od Brueghela a Rubense k Halsovi
Silnou částí expozice je nizozemské, vlámské a holandské malířství. Zastoupeni jsou mimo jiné Herri met de Bles, Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard Ter Borch a Frans Hals. Vedle velkých náboženských a historických scén tak návštěvník narazí i na portréty, zátiší nebo obrazy zachycující každodenní život.
Výběr není postaven pouze na známých jménech. Zajímavost spočívá v možnosti porovnávat různé přístupy k barvě, světlu, kompozici i tématu. Jednotlivá díla jsou zasazena do souvislostí konkrétních uměleckých center, takže expozice nepůsobí jako náhodně sestavená galerie obrazů, ale jako přehledná cesta vývojem evropského malířství.
Střední Evropa, Francie a Španělsko
Středoevropskou kapitolu zastupují například Hans Baldung Grien a Hans Dürer. Německé a rakouské malířství 17. a 18. století doplňují Georg Flegel, Paul Troger, Johann Carl Loth nebo Johann Michael Rottmayr. I zde je patrné, jak se starší tradice postupně proměňovaly pod vlivem baroka a nových způsobů práce s prostorem a světlem.
Menší, ale pozoruhodný soubor francouzského a španělského umění připomíná tvorbu Simona Voueta, Pierra Mignarda, Bartolomé Estebana Murilla a Francisca José Goyi. Instalace se může v čase částečně proměňovat kvůli zápůjčkám, restaurování nebo novému uspořádání. Národní galerie navíc v roce 2024 oznámila dílčí změny, při nichž byly nově představeny také práce Goyi a Franse Halse. Aktuální podobu expozice je proto vhodné před návštěvou ověřit.
Palác, který je součástí příběhu
Samotný Šternberský palác není jen neutrálním prostorem pro obrazy. Vznikal v letech 1699 až 1708 pro Václava Vojtěcha ze Šternberka a jeho architektura se připisuje Giovannimu Battistovi Alliprandimu. Stavba patří k významným ukázkám vrcholně barokní architektury v Praze.
Historie paláce se navíc přímo propojuje s dějinami českého muzejnictví. V letech 1811 až 1871 zde sídlila Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. Po druhé světové válce se palác stal sídlem nově konstituované Národní galerie.
Dvě expozice na jednom náměstí
Staří mistři II tvoří doplněk k expozici Staří mistři I ve Schwarzenberském paláci, který stojí přímo naproti. Obě místa proto dávají smysl jako jeden kulturní výlet: společně představují rozsáhlé fondy starého umění od středověku po 18. století. Sbírka Národní galerie čítá více než 7 000 uměleckých předmětů.
Návštěvu lze spojit také s prohlídkou palácové zahrady na hraně Jeleního příkopu. Od dubna do září v ní bývají v rámci otevírací doby paláce instalována vybraná díla českého moderního sochařství. Šternberský palác najdete na Hradčanském náměstí 15 v Praze 1; podle aktuálních údajů Národní galerie je otevřen od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou. Režim i vstupné je vhodné před cestou ověřit.