Nejznámějším místem Nového židovského hřbitova je hrob Franze Kafky a jeho rodičů. Náhrobek ve tvaru šestibokého krystalu však představuje jen jeden z mnoha příběhů, které lze v rozsáhlém areálu číst. Mezi přibližně 25 tisíci historickými náhrobky tu odpočívají spisovatelé, rabíni, podnikatelé, umělci i lidé, jejichž jména připomínají zaniklé židovské obce.
Hřbitov, který vypráví o moderní Praze
Nový židovský hřbitov vznikl na konci 19. století jako náhrada za starší hřbitov ve Fibichově ulici, jenž už kapacitně nestačil. Pozemek získalo pohřební bratrstvo od města Žižkova v roce 1886, o dva roky později bylo schváleno jeho využití a první pohřeb se konal 4. července 1890. Původně se počítalo přibližně se 100 tisíci hroby. Ve 20. letech 20. století byl areál rozšířen na východ a v roce 1933 k němu přibyl urnový hřbitov s vlastní funkcionalistickou obřadní síní.
U hlavního vstupu stojí novorenesanční obřadní síň z let 1891 až 1893. Na jejím návrhu se podíleli Bedřich Münzberger a Alfons Wertmüller; Münzberger byl také autorem Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Za síní se nachází dům očisty, hebrejsky bejt tahara, a márnice. Právě zde se připomíná práce pohřebního bratrstva Chevra kadiša, jehož pražská tradice sahá podle dostupných materiálů až do 16. století.
Hřbitov je cenný také architekturou náhrobků. Na jejich podobě se podíleli například Jan Štursa, Jan Kotěra, Josef Fanta, Antonín Balšánek nebo Leopold Ehrmann. Vedle Kafkova hrobu návštěvníci najdou hroby Oty Pavla, Arnošta Lustiga, Jiřího Ortena, Jiřího Weisse a Yvonne Přenosilové. Výrazné jsou rovněž rodinné hrobky podnikatelských rodin Bondyů, Waldesů, Petschků a Brandeisů.
Místa, která připomínají ty bez hrobu
Silnou částí areálu jsou památníky. Památník československých Židů, obětí holocaustu a odboje z roku 1985 tvoří soustava vydutých elips s Davidovou hvězdou uprostřed. Podél zdi se nacházejí pamětní desky lidem, kteří zahynuli v nacistických koncentračních táborech nebo na pochodech smrti a nemají vlastní hrob. U vstupu stojí také připomínky obětí první světové války, lodi Patria a zaniklé židovské obce v Dolních Kralovicích.
Při odchodu lze u východního průčelí obřadní síně spatřit kijor, umyvadlo určené k rituálnímu mytí rukou. Zřízen byl v roce 1935 spolu s vodovodem. Areál přitom není pouze historickou památkou – dodnes se zde pohřbívá a pokračuje také péče o staré náhrobky. V roce 2024 bylo v jedné z etap záchranných prací opraveno 33 náhrobků, jejichž stav ohrožovala nestabilita.
Marie Schmolková a cesta pomoci
Další část příběhu leží mimo Žižkov, v Praze 10 ve Strašnicích. Náměstí Marie Schmolkové je vymezeno Vinohradskou, Počernickou a Hagiborskou ulicí a navazuje na oblast Hagiboru. Jeho jméno připomíná československou humanitární pracovnici a bojovnici za ženská práva, která ve 30. letech pomáhala tisícům uprchlíků před nacistickou perzekucí.
Marie Schmolková sehrála důležitou roli také při záchraně židovských dětí. Její výzva k pomoci z prosince 1938 přispěla k příjezdu Nicholase Wintona do Prahy. Záchranné transporty však nebyly dílem jediného člověka. Podíleli se na nich také Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová a Bill Barazetti. Z Československa se podařilo odvézt 669 převážně židovských dětí.
Hagibor: sport, perzekuce i sociální péče
Hagibor získal své jméno z hebrejského výrazu pro hrdinu. Ve 20. letech zde působil židovský sportovní klub a sportovní areál vtiskl lokalitě její dodnes známé označení. Historický objekt však vznikl především jako zařízení sociální péče pro nemocné, nemajetné a později staré židovské obyvatele. U data jeho vzniku se prameny rozcházejí; bezpečně lze říci, že jde o stavbu z počátku 20. století a provoz byl zahájen v roce 1911.
Za protektorátu patřil Hagibor k posledním místům v Praze, kde mohli Židé alespoň částečně provozovat kulturní a sportovní aktivity. Současně zde fungovalo internační místo pro Židy ze smíšených manželství a později internační i pracovní tábor. Po válce se objekt krátce vrátil židovské obci, po roce 1948 byl začleněn do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Dětské oddělení zde podle kroniky Prahy 10 fungovalo až do roku 2006.
Po restituci a rekonstrukci byl v roce 2008 otevřen Domov sociální péče Hagibor. Místo tak v nové podobě navazuje na svůj původní účel: péči o nemocné, staré a sociálně potřebné členy komunity.
Prakticky na návštěvu
Nový židovský hřbitov najdete v ulici Izraelská 1, nedaleko stanice metra A Želivského. Je veřejně přístupný a vstupné se neplatí. Otevírací doba se mění podle ročního období; v sobotu a o židovských svátcích bývá zavřeno, proto je vhodné údaje před cestou ověřit. Hřbitov je pietní místo, a je proto třeba respektovat jeho klid i pravidla návštěvy.
Procházka k náměstí Marie Schmolkové a Hagiboru není klasickou návštěvou muzea. Jde o městskou trasu, která propojuje několik míst a vrstev paměti. Od obřadní síně a hrobů na Žižkově přes příběh pomoci uprchlíkům až k dnešní sociální péči ukazuje, že židovská historie Prahy není uzavřenou kapitolou, ale součástí živé podoby města.