V Jablonci se nemuselo hledat zlato, aby město zažilo vlastní zlatou horečku. Ve druhé polovině 19. století se zde rychle zhodnocovalo sklo, imitace drahokamů, perle i kovová bižuterie. Právě proto získal Jablonec přezdívku rakouská Kalifornie. Příběh tohoto mimořádného vzestupu začíná u kostela sv. Anny, v místě, které bývalo historickým srdcem obce.
Nejstarší stavba připomíná počátky města
Kostel sv. Anny v Kostelní ulici patří k nejstarším dochovaným stavbám Jablonce nad Nisou. Podle městských materiálů vznikl v letech 1685 až 1687 z podnětu Marie Polyxeny, hraběnky Desfours. Zpočátku byl bez věže, která byla přistavěna roku 1706. Stavebně-historické průzkumy zároveň připouštějí, že část presbytáře může být starší a při stavbě mohl být využit původní kostelík.
Barokní podobu kostela později změnila novorenesanční přestavba. Původní fasádu nahradila v roce 1890 členitá podoba, kterou můžeme vidět dodnes. V okolí se kdysi rozkládal také první jablonecký hřbitov. Městské materiály se však rozcházejí v tom, kdy přesně přestal sloužit, a proto je bezpečnější mluvit pouze o jeho historické existenci.
Dnes už kostel není běžně otevřeným farním kostelem. Po opravách, které probíhaly v letech 1995 až 2002 a vyvrcholily celkovou rekonstrukcí dokončenou v roce 2006, slouží jako výstavní síň a koncertní prostor. Jeho proměna dobře vystihuje i proměnu celého města: z duchovního centra původní obce se stal kulturní bod moderního Jablonce.
Od historického jádra k městu
Okolí kostela nebylo izolovanou památkou. Společně s farou, školou, špitálem a zájezdním hostincem Zlatý lev tvořilo původní centrum Jablonce. Když byl Jablonec roku 1808 povýšen na městys, začal se měnit také jeho urbanistický obraz. Vznikl regulační plán a bylo vytyčeno nové náměstí Alter Markt, dnešní Mírové náměstí. O několik desetiletí později, v roce 1866, získal Jablonec statut města.
Právě tehdy se začal výrazně měnit jeho vzhled. Přibývaly nové domy, provozy i veřejné stavby a původní podhorská obec se postupně napojovala na širší svět. Komentovaná procházka tak nesleduje jen jednotlivé památky, ale především souvislost mezi starým kostelem, novým městským prostorem a průmyslovým bohatstvím.
Bižuterie jako jablonecká průmyslová revoluce
Bižuterní výroba, známá také jako krystalerie, se na Jablonecko šířila z Turnova a Hodkovic nad Mohelkou. V Jablonci však získala nebývalý rozsah. Významný obchodník se sklem Johann Franz Schwan zde podle historických materiálů obchodoval už od roku 1761. Do zahraničí putovaly flakonky, broušené skleněné kameny, křížky, náušnice, knoflíky i lustrové ověsky.
V 19. století se výroba opírala o hustou síť menších dílen a specializovaných provozů. Vznikaly galvanizovny, similisovny i podniky zaměřené na povrchové úpravy kovů a výrobu imitací drahokamů. Kolem roku 1886 se ve městě uvádí 60 exportérských firem, 280 pasířských dílen, 45 závodů na skleněné zboží, 53 malířů skla a porcelánu a 50 provozoven kartonáže.
Nešlo tedy o několik velkých továren, ale o celé město propojené výrobou, obchodem, balením a exportem. Mezi lety 1870 a 1890 se počet obyvatel přibližně zdvojnásobil na 14 653. Jablonecké firmy se účastnily průmyslových výstav, mimo jiné v Praze roku 1829 a na světové výstavě ve Vídni v roce 1873.
Železnice, tramvaj a cesta za sklem
Růst podporovalo také lepší dopravní spojení. Plynárna zahájila provoz roku 1872, od roku 1874 se rozvíjely další průmyslové provozy a v roce 1886 začala fungovat železnice mezi Libercem a Jabloncem. Roku 1900 pak Jablonec spojila s Rychnovem elektrická tramvaj. Město se tak stále snadněji napojovalo na obchodní trasy i zahraniční trhy.
Na procházku od kostela sv. Anny lze navázat návštěvou Domu Scheybalových, někdejší fary, historického centra kolem Mírového náměstí nebo Státního muzea skla a bižuterie v ulici U Muzea. Muzeum otevřelo první stálou výstavu už v roce 1904 a dnes představuje například dějiny bižuterie i českého skla.
Původní komentovaná procházka byla připravena jako zhruba devadesátiminutový program s omezenou kapacitou. U případného opakování je nutné ověřit aktuální termín, rezervaci i organizátora. Výchozí místo však zůstává stejné: kostel sv. Anny, Kostelní 1 v Jablonci nad Nisou. Právě odtud je nejlépe vidět, jak se z malého historického jádra zrodilo město, jehož jméno obletělo svět díky sklu a bižuterii.