Jak se na Valašsku využila ovčí kůže, koňská žíně, husí brka nebo kravské rohy? A co měly společného salaše, žinčica a gajdy? Odpovědi nabídne program Jak se pracovitý Valach na kotárech bavil, který se ve Valašské dědině v Rožnově pod Radhoštěm uskuteční ve čtvrtek 27. a v pátek 28. srpna 2026.
Rodinné pořady začínají v 10:00 a ve 13:30, jeden trvá přibližně 90 minut. Hlavním místem je Fojtství z Lidečka, objekt číslo 29. Pokud počasí venkovnímu programu nebude přát, přesune se do Matochovy usedlosti z Velkých Karlovic. Hudební doprovod obstarají Alena Čípová a Petr Číp, který se věnuje výrobě i hře na gajdy. Součástí programu má být také ochutnávka žinčice.
Zvířata dávala mnohem víc než maso a mléko
Pro dnešního návštěvníka může být překvapivé, jak důležitou roli hrála zvířata v každodenním životě horských obcí. Ovce a kozy poskytovaly nejen mléko, ale také kůže. Z koňských žíní, husích brk nebo kravských rohů vznikaly další užitečné předměty a materiály. Program proto nepředstavuje hospodářství jako oddělenou činnost, ale jako základ odívání, domácí výroby, obživy i volného času.
Výrazným tématem je salašnictví, tedy způsob chovu dobytka rozšířený v karpatských oblastech. Na horských pastvinách se z čerstvého ovčího mléka vyráběly sýry a žinčica. Ta patřila k důležitým potravinám pastevců a ještě v polovině 20. století bývala součástí jídelníčku bačů a pasáků na posledních valašských salaších.
Salaše ale nebyly jen místem práce. Pastevecké prostředí ovlivnilo také zpěv, hudbu a tanec. S touto tradicí se pojí například mužský sólový tanec odzemek. Právě spojení praktického života s hudbou a společenskou zábavou pomáhá vysvětlit, proč se na kotárech nedají dějiny oddělit od folkloru.
Vesnice na svahu, ne jen soubor starých chalup
Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Její členité uspořádání napodobuje skutečné vesnice na beskydských svazích z počátku 20. století. Návštěvník tu prochází mezi prostými dřevěnicemi chudších obyvatel i většími zemědělskými usedlostmi sedláků. Nechybějí stodoly, chlévy a ovčíny, ale také kovárna, kolárna, škola, kostel, hospoda nebo větrný mlýn.
Areál zachycuje život valašské vesnice v širokém časovém rozpětí od konce 18. století do 50. let 20. století. Většina staveb byla přenesena z původních míst, další jsou kopiemi nebo rekonstrukcemi vytvořenými podle historických dokladů. Výsledkem není kulisa, ale promyšlený obraz prostředí, v němž se lišil život chalupníka, sedláka, řemeslníka i člověka spojeného se salašnictvím.
V letní sezoně některé chalupy oživují takzvané tetičky a další účinkující, kteří přibližují každodenní činnosti i osudy někdejších obyvatel. K lepšímu porozumění areálu slouží také výstava Valašská dědina – opravdu zmizelý svět? a tematické hledačky či pracovní listy zaměřené mimo jiné na domáckou řemeslnou výrobu.
Příběh areálu začal před více než šedesáti lety
Valašské muzeum v přírodě vzniklo v roce 1925 při národopisné slavnosti Valašský rok. Za jeho zakladatele jsou považováni sourozenci Alois a Bohumír Jaroňkovi. Ti původně neusilovali jen o zachování městských dřevěných staveb, ale také o vytvoření obrazu valašské vesnice zasazené do charakteristické krajiny.
Záměr vybudovat Valašskou dědinu vznikl na počátku 50. let a v následujícím desetiletí začaly na rožnovské Stráni vyrůstat první chalupy a hospodářské objekty. Za pozornost stojí například pasekářská usedlost Miloňova z Velkých Karlovic, která byla první stavbou areálu. Nachází se tu také šestiboká fojtská stodola z Hodslavic, jejíž předloha pocházela z přelomu 18. a 19. století a patřila rodu spojenému s historikem Františkem Palackým.
Co vědět před návštěvou
Valašská dědina je v hlavní letní sezoně otevřena denně a její návštěva se dá spojit s prohlídkou dalších areálů muzea. Samostatná prohlídka obvykle zabere přibližně dvě hodiny. K dispozici je sezonní občerstvení a možnost ochutnat tradiční jídla.
Hlavní vstup a pokladny návštěvníci najdou u objektu Sušák. Přístupová cesta vede svahem a její povrch je jen částečně zpevněný, což se vyplatí zohlednit při cestě s kočárkem nebo při omezené pohyblivosti. Aktuální vstupné, případný příplatek za program a provoz občerstvení je vhodné před výletem ověřit u muzea. Program 27. a 28. srpna je určen rodinám a nabízí možnost poznat Valašsko ne jako vzdálenou minulost, ale jako svět, kde práce, příroda, řemeslo i zábava tvořily jeden celek.