Mezi předměty, které v rtyňském muzeu vyprávějí o hornictví, nechybějí prapory z let 1828 až 1842 ani soubor důlních lamp zachycující jejich vývoj. Právě v takových detailech se ukazuje, že dějiny Jestřebích hor nejsou jen příběhem dolů, ale také lidí, jejich práce a života města. Městské muzeum ve Rtyni v Podkrkonoší spojuje hornickou minulost s příběhem selského povstání i s každodenností místních obyvatel.
Muzeum, které začalo ve škole
Muzejní tradice ve Rtyni sahá do roku 1936. Tehdy vznikl padesátičlenný spolek vedený učitelem Antonínem Vorlickým a první sbírkové předměty našly místo v jedné místnosti obecné školy. Původní kolekce později utrpěla ztráty při stěhování a nevhodném zacházení, přesto se místní historii podařilo uchovat v několika tematických celcích.
Dnešní muzeum sídlí v budově někdejší rychetské konírny, přestavěné na Památník 1775. Otevřel se roku 1975, dvě století po selském povstání, které je pro Rtyni důležitou součástí místní paměti. Místo tak samo připomíná, že zdejší příběhy nejsou oddělené od konkrétních domů a krajiny.
Svět selského povstání a každodenního života
Etnografická část přibližuje historii města i prostředí, v němž žili zdejší obyvatelé na přelomu 18. a 19. století. Selská světnice, nástroje a předměty denní potřeby pomáhají představit si běžný život v době, kdy se v regionu odehrávaly události roku 1775. Expozice povstání se věnuje jeho příčinám a průběhu a představuje také Antonína Nývlta–Rychetského, rtyňského rychtáře a vůdce selského guberna.
Vedle známějších historických témat nabízí muzeum i méně obvyklé pohledy na místní minulost. Novější část expozice připomíná zdejší spolky a také nápravně-pracovní tábor na Tmavém dole. Právě podobné kapitoly rozšiřují obraz regionu: ukazují, že jeho dějiny tvořily nejen velké události, ale i organizovaný společenský život a zkušenosti různých generací.
Čtyři století hornického příběhu
Nejrozsáhlejší expozice muzea se věnuje podkrkonošskému hornictví. Vznikla roku 1992 a dokumentuje těžbu uhlí a rud v Jestřebích horách v období 1590 až 1990. Toto časové vymezení popisuje záběr sbírky, nikoli nepřerušenou těžbu po celé čtyři století.
Návštěvníci tu najdou uniformy, nástroje, minerály, důlní mapy i pomůcky pro měření. Vedle vývojové řady lamp patří k pozoruhodným předmětům také staré hornické prapory. Práci v podzemí zachycují kresby akademického malíře Oldřicha Jirky. Dohromady předměty ukazují, jak se hornické řemeslo proměňovalo a jakou roli mělo v kraji, jehož identitu utvářela také práce v dolech.
K dolování patří i místní hudební tradice. Knížecí hornická hudba byla založena roku 1845 a v roce 1873 koncertovala ve Vídni. Muzejní výklad spojuje rozvoj hornictví s růstem místních hudebních skupin, takže příběh dolů pokračuje i v kulturním životě obce.
Za expozicí do krajiny
Hornické dědictví lze poznávat také mimo muzeum. V Jestřebích horách jsou dochované památky spojené s těžbou a vede k nim značená naučná stezka. Návštěva muzea tak může být začátkem výletu, při němž se příběh vystavených lamp a map propojí s krajinou, v níž se pracovalo.
V budově na adrese Kostelecká 141 sídlí také turistické informační centrum. Zajišťuje mimo jiné prohlídky dřevěné zvonice u kostela sv. Jana Křtitele. Otevírací režim muzea je sezonní a může se měnit; mimo hlavní návštěvní období je proto vhodné před cestou ověřit aktuální možnosti přímo u muzea. Kdo si návštěvu naplánuje, získá ve Rtyni ucelený pohled na místo, kde se selská minulost, hornická práce i současná krajina skládají do jednoho regionálního příběhu.