Osm ciferníků, několik měst světa a kalendář se třinácti měsíci. Tak vypadá jeden z nejpodivuhodnějších exponátů kroměřížské stálé expozice Strážci času. Časostroj bednáře Jana Lindušky sestavený roku 1929 není jen hodinami v obvyklém smyslu: vedle času na různých místech ukazuje také vlastní kalendář, v němž má rok třináct měsíců.
Časostroj, který si vytvořil vlastní kalendář
Dvanáct Linduškových měsíců má po 28 dnech, třináctý se jmenuje MARSINEC a trvá 29 dnů. Neobvyklé uspořádání dává návštěvníkovi nahlédnout do toho, jak může vypadat osobní vynález, který překračuje běžné pojetí hodin. Na cifernících se objevují například Bombaj, Řím, Paříž nebo Hamburk, takže stroj zachycuje také představu času v různých městech.
Časostroj je podle muzea funkční, jeho natažení mu však zajistí chod jen na několik hodin. Není tedy možné očekávat, že bude v expozici nepřetržitě v pohybu. Jeho chod lze sledovat na obrazovce, která návštěvníkům přibližuje práci mechanismu i ve chvíli, kdy stroj právě neběží.
Od slunečního stínu k hodinovému stroji
Strážci času představují měření času jako cestu napříč různými principy. Sluneční hodiny určují čas podle polohy stínu, mechanické hodiny spoléhají na souhru pohyblivých částí a regulujícího prvku. Ve sbírce jsou také stolní elektromagnetické hodiny z 30. let 20. století. Vedle sebe tak stojí předměty, které čas nejen zobrazují, ale odrážejí i technické možnosti a řemeslné dovednosti své doby.
Výrazným exponátem je věžní hodinový mechanismus datovaný rokem 1737. Je umístěný v trámové konstrukci, takže ho lze vnímat jako skutečný stroj, nikoli jen jako ciferník na fasádě. Jiný pohled nabízí celodřevěné hodiny zhruba z roku 1750 s vřetenovým krokem a lihýřem. Ty ukazují, že hodinářství nemuselo být založené pouze na kovových součástkách.
Technické provedení se v expozici potkává s výtvarným řemeslem. Zlacené řezbované hodiny z 18. století, spojované se jménem Johana Lakavetzského, jsou zároveň měřicím přístrojem i dekorativním předmětem. Podobně obrazové hodiny z 19. století připomínají, že hodiny bývaly součástí vybavení domácnosti a mohly nést výraznou výzdobu.
Kyvadlo v pohybu, slunce na dosah
Expozice návštěvníky nenechává jen u vitrín. Mohou si vyzkoušet natáhnout závaží a rozhýbat hodinové kyvadlo. Právě přímá zkušenost pomáhá pochopit, že za pohybem ručiček stojí energie a pečlivě sladěné části mechanismu. Názorně jsou představeny také sluneční hodiny, jejichž funkce závisí na světle a stínu.
Zvláštní pozornost si zaslouží sluneční hodiny typu skafé, vestavěné do mramorového podstavce ve tvaru kalichu. Nejde jen o ciferník, ale o předmět, který je možné si podrobněji prohlédnout a porozumět tomu, jak sluneční hodiny pracují. V kontrastu s rozměrným věžním strojem ukazuje, jak různorodě mohli lidé čas sledovat.
Expozice v historickém srdci Kroměříže
Strážci času jsou součástí hlavní budovy Muzea Kroměřížska na Velkém náměstí 38/21. Expozice byla otevřena v květnu 2019 a jejím autorem je Dušan Kočner. Samotný muzejní dům má dlouhou historii: město uvádí, že jej roku 1609 nechal vystavět kardinál František z Dietrichsteina. V dalších obdobích sloužil mimo jiné jako jezuitský seminář a kapitulní dům biskupské správy.
Návštěva tak propojuje technické dějiny s poznáváním Kroměříže. Strážci času ukazují, že hodiny nejsou jen prostředkem k odečítání minut: jsou dokladem důmyslu, řemeslné práce i způsobu, jakým si lidé představovali uspořádání dne a roku. Aktuální otevírací dobu a podmínky vstupu je vhodné před návštěvou ověřit přímo u muzea.