Více než 700 druhů vodních a mokřadních rostlin představuje Botanická zahrada v Třeboni. Návštěvník tu může poznat, jak rozdílná prostředí mokřadů jsou: vedle sebe se tu objevují rostliny typické pro živinami bohaté tůně i druhy vázané na chudá stanoviště, rašeliniště nebo obnažená dna rybníků. Zahrada tak nabízí pohled do světa, který v jihočeské krajině často zůstává skrytý za rákosinami a vodní hladinou.
Různé podoby mokřadů na jednom místě
Venkovní expozice je zčásti uspořádaná podle biotopů, tedy prostředí, v nichž rostliny přirozeně rostou. Kromě tůní a rašelinišť představuje také rašelinné louky, slaniska, obnažená rybniční dna nebo rostlinstvo ledovcových jezer. Jednotlivá stanoviště připomínají, že mokřad není jeden druh krajiny: rozhodují v něm například množství živin i to, zda je půda trvale zaplavená, nebo se voda během roku mění.
Většina druhů v expozici pochází ze střední Evropy. Zahrada ale pečuje také o vzácné rostliny a o druhy, které už z české přírody vymizely. Pro návštěvníka je tak procházka zároveň příležitostí všimnout si rostlin, které by při běžném výletu kolem rybníků snadno přehlédl, nebo je v místní krajině už vůbec nepotká.
Expozice, která pomáhá chránit přírodu
Třeboňská sbírka není jen veřejnou zahradou. Je součástí Botanického ústavu Akademie věd ČR a vedle poznávání rostlin má také výzkumnou a ochranářskou úlohu. Její genofond zahrnuje více než 140 druhů chráněných českými zákony. Důležitou částí práce je udržování záchranných kultur ohrožených rostlin, zejména těch, které pocházejí z Třeboňska.
Odborníci spolupracují se Správou CHKO Třeboňsko také na návratu některých kriticky ohrožených druhů do krajiny. Vysazují je na náhradní stanoviště vytvořená člověkem, která mohou pomoci jejich zachování. Zahrada tak funguje jako živá pojistka: rostliny se tu udržují a množí, zatímco se hledají možnosti, jak jim zajistit místo i mimo sbírku.
Rostlinný materiál poskytuje pracoviště také pro vědeckou a další nekomerční činnost prostřednictvím mezinárodní sítě IPEN. Od roku 2016 uchovává nejvzácnější druhy rovněž v podobě semen, která má ve vlastní genové bance zmrazená při −20 °C. Návštěvnická expozice je tedy jen viditelnou částí práce, která zahrnuje i dlouhodobé uchovávání rostlinného dědictví.
Od pracoviště k botanické sbírce
Třeboňské pracoviště Botanického ústavu vzniklo v roce 1971, samotná sbírka vodních a mokřadních rostlin se začala formovat o pět let později. Rozlišení těchto dat ukazuje, že zahrada vyrůstala z odborného zázemí, které se postupně rozvíjelo kolem výzkumu rostlin a jejich prostředí.
Výzkum se zaměřuje také na ohrožené ekosystémy a na to, jak změny prostředí působí na rostliny. Zázemí ústavu tvoří mimo jiné analytické a dendrochronologické laboratoře i knihovna. Zahrada tak propojuje konkrétní příběhy jednotlivých druhů s širší otázkou, jak se mění přírodní stanoviště a co může pomoci jejich ochraně.
Sezónní výstava a návštěva
Každoročně se od konce května koná sezónní výstava vodních a masožravých rostlin tropů a subtropů. Program doplňují komentované exkurze a vzdělávací akce pro veřejnost. Tradiční Dny otevřených dveří připadají na čtvrtek až sobotu v posledním květnovém týdnu; konkrétní nabídka se může podle sezóny měnit.
Botanická zahrada sídlí na adrese Dukelská 135 v Třeboni a je přístupná studentům i široké veřejnosti. Protože se otevírací doba i dostupnost jednotlivých částí expozice mohou měnit, vyplatí se před cestou ověřit aktuální informace u Botanického ústavu. Návštěva dobře zapadá do poznávání Třeboňska: vedle známých rybníků nabízí možnost porozumět rostlinám a stanovištím, které dávají zdejší mokřadní krajině její rozmanitost.