Na krátké procházce kolem olomouckého historického centra lze projít několika desetiletími architektury. Stojí tu zbytky pevnosti, novorenesanční justiční palác, novogotický Červený kostel, neoklasicistní Husův sbor i domy spojené s bankovnictvím, školstvím, tiskem a kulturou. Právě tato pestrá městská vrstva se dnes označuje jako Olomoucká Ringstrasse.
Nejde přitom o jedinou oficiálně vymezenou ulici. Název popisuje širší urbanistický okruh kolem historického jádra, jehož hlavní část tvoří třída Svobody a navazující komunikace, nábřeží a veřejná prostranství. Pro návštěvníka je zajímavý především jako celek: ukazuje, co se stane s městem, když se po staletích uvolní sevření hradeb.
Od pevnosti k velkoměstské třídě
Olomouc byla po většinu 19. století pevnostním městem. Obranný systém brzdil rozšiřování zástavby i rozvoj průmyslu a město se nemohlo přirozeně rozvíjet za hradbami. Symbolický začátek jejich odstraňování se spojuje s rokem 1876, kdy starosta Josef von Engl udeřil krumpáčem do zdiva Hradské brány v prostoru dnešní ulice 1. máje. Formálně byla pevnost zrušena císařským dekretem v roce 1886 a poté začalo rozsáhlejší bourání.
Na uvolněných pozemcích však neměla vzniknout jen náhodná směs ulic a domů. V letech 1894 až 1895 připravil vídeňský urbanista Camillo Sitte regulační plán, který navazoval na jeho představu živého a kompozičně promyšleného města. Počítal s velkoměstskou okružní třídou, blokovou zástavbou činžovních domů a veřejnými prostranstvími rozličných tvarů. Na jihozápadě měl nový celek doplnit pás parků, zejména Smetanovy a Čechovy sady.
Podoba, kterou dnes známe, proto není výsledkem jediné stavební etapy. Sitteho koncepce se naplňovala postupně a některé její části zůstaly nedokončené. Na západě okruh vymezují parky, na jihu železniční trať a na východě řeka Morava. Do takzvané první vrstvy kolem historického jádra patří také třída 17. listopadu, část třídy Kosmonautů a další navazující ulice.
Palác spravedlnosti a kostel z červených cihel
Jednou z nejvýraznějších staveb okruhu je Justiční palác s vazební věznicí. Rozsáhlý historizující areál vznikal na přelomu 19. a 20. století na místě uvolněném po zboření barokního opevnění. Komplex sloužil soudům, vězeňskému provozu, archivům i dalším justičním institucím. Jeho monumentální průčelí zdobí kamenní lvi a alegorická postava Spravedlnosti. Datace stavby se v jednotlivých podkladech liší, bezpečně ji lze zařadit do období kolem roku 1900.
O něco dál přitahuje pozornost Červený kostel na křižovatce třídy Svobody a Bezručovy ulice. Pro německé evangelíky byl vystavěn v letech 1901 až 1902 v duchu severoněmecké cihlové gotiky. Červené zdivo a 55 metrů vysoká věž tvoří výrazný kontrast k okolním domům. Po druhé světové válce kostel převzala Českobratrská církev evangelická, od 60. let však sloužil jako sklad Vědecké knihovny. Z budovy bylo v roce 2019 vystěhováno zhruba 300 tisíc svazků.
Po rekonstrukci dokončené na jaře 2023 se Červený kostel proměnil ve víceúčelové kulturní a společenské centrum. Je tak jedním z míst, kde se dá historickou stavbu poznat i zevnitř, třeba při komentované prohlídce nebo kulturní akci.
Od kina Edison k Husovu sboru
Okruh ale netvoří jen úřední a církevní budovy. Na nároží dnešního náměstí Hrdinů a ulice 8. května stojí Palác Edison, spojený s jedním z prvních stálých olomouckých kin. Kino se do nové budovy přestěhovalo v roce 1913 a po roce 1945 neslo název Mír. Podnikatelskou a kulturní historii města připomíná také Palác Groák, který si v letech 1908 až 1909 nechal postavit majitel významné tiskárny Hugo Groák. Sídlila zde jeho tiskárna a vycházel například deník Mährisches Tagblatt.
Meziválečnou etapu reprezentuje Husův sbor Církve československé husitské v Legionářské ulici. Monumentální trojlodní baziliku s kupolí navrhl olomoucký architekt Hubert Aust; vznikala v letech 1924 až 1926. Asymetricky umístěná věž je zakončena kalichem a podzemí ukrývá kolumbárium. Původní působivost stavby ještě zesiloval Mlýnský náhon, který kolem chrámu a dále podél třídy Svobody tekl až do 50. let 20. století.
Stopy pevnosti i nedokončený plán
Procházka by nebyla úplná bez připomínky starší Olomouce. Terezská brána z roku 1754 zůstala zachována jako jeden z nejčitelnějších pozůstatků bastionové pevnosti. Nedaleko stojí Vodní kasárna z let 1750 až 1752 a také Passingerův, dříve Kamenný mlýn, jehož historie sahá do středověku. Při budování tereziánské pevnosti byl přenesen od Dolní brány na druhý břeh mlýnského náhonu.
Právě střídání těchto vrstev dává Ringstrasse její charakter. Historismus a novorenesance zde sousedí s novogotikou, secesí, neoklasicismem i ranou modernou. Městské podklady zároveň upozorňují, že prostor podél třídy Svobody stále není zcela dokončen podle původní Sitteho představy. Debata o budoucnosti tržnice a bývalého autobusového nádraží se proto týká také lepšího propojení centra s parky a kultivace posledních volných či problematických míst.
Nejlépe se olomoucká okružní třída poznává pěšky, bez spěchu a s pohledem od jednotlivých fasád k celkové kompozici ulic, zeleně a historických pozůstatků. K tématu se vztahuje také komentovaná prohlídka plánovaná na 13. září 2026 od 13:30. Sraz má být u Husova sboru v Legionářské ulici; aktuální podmínky je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele.