Dva názvy, dvě místní části a jeden příběh minerální vody. Ondrášov je historickým a výrobním centrem známé kyselky, zatímco Sedm Dvorů, místní část Moravského Berouna, ukrývá novější zdroj napojený na stáčírnu dlouhým minerálkovodem. Právě toto propojení připomíná, že za lahví minerální vody nestojí jen značka, ale také konkrétní krajina Nízkého Jeseníku a staletý vývoj jejího využívání.
Pramen s historií sahající do středověku
Současný pramen Ondrášovské kyselky je podle historických materiálů provozovatele písemně doložen už k roku 1260. Tyto materiály jej spojují se Zdeslavem ze Šternberka. Takto starý údaj je vhodné vnímat jako součást tradice a historie značky, nikoli jako bezvýhradně ověřený primární archivní doklad.
V první polovině 14. století měl nechat vodu prozkoumat také Stephan ze Šternberka. Mezi lety 1330 a 1357 ji podle stejného historického podání označili za zdraví prospěšnou. V pozdějších dobách se kyselka objevovala pod několika názvy. Říkalo se jí šternberská kyselka nebo Andersdorfská kyselka, podle německého názvu Ondrášova.
První chemický rozbor bývá spojován s rokem 1771 a vídeňským lékařem Heinrichem Johannem von Crantzem. Zájem o minerální pramen tak postupně překročil hranice okolního panství a připravil půdu pro vznik lázní.
Ondrášov jako lázeňské místo
Lázeňská kapitola se začala psát přibližně kolem roku 1780. Tehdy přešel pramen z majetku obce Moravský Beroun na knížete z Lichtenštejna, který nechal vybudovat minerální lázně. Ondrášov se díky nim zařadil mezi místa, kam lidé přijížděli nejen pro vodu, ale také za léčebným pobytem a odpočinkem.
Podle podnikové historie lázně prosperovaly do roku 1821. Po obnově studny se však do pramene začala dostávat sladká voda a lázeňský provoz postupně slábl. Další historické přehledy zmiňují také výstavbu větší lázeňské budovy v roce 1812 a pozdější změny majitelů. Podoba i význam areálu se v 19. století proměňovaly a někdejší lázně nakonec začaly chátrat.
Nový rozmach přišel na začátku 20. století. V roce 1913 vznikl nový lázeňský dům a o šest let později byla vybudována železniční trať od ond rášovského nádraží k minerálním pramenům. Snazší doprava pomohla nejen lázeňským hostům, ale také dalšímu rozvoji stáčení vody. Mezi historicky uváděnými prameny najdeme jména Josefův, Marie Terezie, Elitis a Lition.
Od lázní ke stáčírně
Historie lázní a historie stáčírny nejsou totožné. Po druhé světové válce přešla zřídla pod národní správu a průmyslové využití minerální vody pokračovalo, i když lázeňská funkce postupně zanikla. Ondrášov se tak z místa spojeného především s pobyty u pramene proměnil v lokalitu, které dnes dominuje výroba minerální vody.
Ondrášovka se stáčela už na počátku 20. století. Od roku 1954 se vyráběla také jako ochucená minerální voda. Významnou modernizací prošel podnik po privatizaci v roce 1993. V následujícím roce byla dokončena stanice odželeznění a spuštěna linka na PET lahve.
Sedm Dvorů a cesta vody pod zemí
Součástí modernizace bylo také napojení nového zdroje v lokalitě Sedm Dvorů. Voda odtud putuje do stáčírny v Ondrášově minerálkovodem dlouhým přibližně 3,5 kilometru. Dvě místní části Moravského Berouna tak spojuje nejen správní celek, ale i praktická vodárenská infrastruktura.
Sedm Dvorů není samostatná obec. Stejně jako Ondrášov jde o místní část a katastrální území města Moravský Beroun v Olomouckém kraji. Výrobní závod se nachází v Ondrášově, zatímco zdroj v Sedmi Dvorech nelze automaticky zaměňovat s adresou stáčírny nebo s veřejně přístupným vývěrem.
Co si z návštěvy odnést
Ondrášov je zajímavou zastávkou pro každého, kdo rád objevuje méně nápadná místa s vícevrstevnatým příběhem. V jediné lokalitě se potkává stará cesta z Olomouce do Slezska, železniční spojení, zanikající lázeňská tradice i současný potravinářský průmysl. Okolí pramene je podle údajů provozovatele certifikovanou biolokalitou a pozornost se věnuje také stromům, krajině a ochraně vodních zdrojů.
Konkrétní podmínky návštěvy areálu, možnost veřejného odběru vody, parkování nebo případné prohlídky je však vhodné ověřit předem u provozovatele či města. Stáčírna je výrobní závod a její adresa v Ondrášově nemusí označovat místo, kde lze volně přistoupit ke konkrétnímu prameni v Sedmi Dvorech.