V opočenském zámku se vedle obrazů, zbraní a historických interiérů dochovalo také svědectví o světě, který byl pro středoevropského aristokrata na začátku 20. století vzdálený tisíce kilometrů. Josef II. Colloredo-Mannsfeld podnikl v letech 1901 a 1902 dvě výpravy do Afriky, později pak v letech 1904 až 1906 cestoval po Severní Americe. Do rodového sídla se z těchto cest dostaly lovecké trofeje, etnografické předměty, fotografie, mapy, osobní poznámky i doklady o cestování.
Z Opočna rodová pokladnice
Josef Colloredo-Mannsfeld převzal opočenské panství v roce 1895 a postupně z něj vytvořil jedno z hlavních center rodových sbírek. Opočno tak nebylo jen místem reprezentace, ale také prostorem, kam se soustřeďovaly předměty připomínající zájmy a životní styl jeho majitele.
Výpravy do Afriky měly podle odborných poznatků nejspíš především lovecký charakter. Josefa doprovázel hrabě Teleki a trasy vedly oblastmi dnešního Egypta, Súdánu, Jižního Súdánu, Etiopie a Eritreje, zejména v povodí Modrého Nilu. Dochované mapy naznačují, že se pohybovali v místech s bohatým výskytem lovné zvěře.
O rozsahu tehdejšího lovu vypovídá súdánská licence z roku 1901. Za 25 egyptských liber opravňovala k lovu, odchytu a usmrcování divokých zvířat a ptáků. Stanovovala také poplatky za jednotlivé druhy, omezení a povinnost vést záznamy. Z Afriky se do Opočna dostaly trofeje lvů, buvolů, antilop, kudu a dalších zvířat. Některé předměty jsou spojovány také s každodenním životem a kulturami navštívených oblastí, včetně exponátů vztahovaných k mahdistickému povstání v Súdánu.
Od Aljašky po Wyoming
Americké cesty měly jiný geografický rozsah. Manželé procestovali Spojené státy od východu na západ, pokračovali do Kanady a na Aljašku a navštívili například New York, St. Louis, Vancouver, Montréal nebo Seattle. Lovecká část sbírek pochází především z Aljašky, Yukonu a Wyomingu.
V takzvané herně dnes návštěvníci uvidí interiér připomínající lovecký klub gentlemanů. Kolem kulečníkového stolu londýnské firmy Geo. Wright & Co. Ltd. jsou rozmístěny americké trofeje. Patří mezi ně wapiti ulovený ve Wyomingu v roce 1905, ale také trofeje ovce tlustorohé, kamzíka běláka, soba polárního nebo losa aljašského. Preparaci a zřejmě i přepravu části trofejí zajišťovali odborníci John Pugh ze Skagway a Frank B. Tolhurst z Montany.
Americká kolekce zahrnuje rovněž předměty spojované s Černonožci, Vrany, Tlingity, Haidy, Zuni, Algonkiny a dalšími původními obyvateli Severní Ameriky. Jsou mezi nimi oděvy, nástroje, předměty denní potřeby i modely totemů a loděk. Některé nákupy lze doložit účty a označením obchodů. Ve Skagway například pochází haidský model totemu z obchodu P. E. Kern, v New Yorku Josef v roce 1905 nakoupil u Franka M. Coverta mimo jiné navažskou deku, koše a keramiku.
Co všechno předměty vyprávějí
Nejzajímavější vrstvou sbírek nejsou pouze samotné trofeje a artefakty, ale také dokumenty kolem nich. Josef si vedl mapy, fotografická alba a cestovní deníky, schovával novinové výstřižky, lodní lístky i mapky s vyznačenou polohou lodi. Dochoval se také karton se šesti kulkami označený vzpomínkou na Súdán z let 1901 až 1902. U jednotlivých nábojů zaznamenal, při ulovení kterých zvířat byly použity.
Po návratu z Afriky nechal sbírky instalovat v přízemí západního křídla, v prostoru známém jako africká hala nebo etnografický sál. Americké předměty nejprve umístil ve východním křídle a později se jejich část dostala do herny. Dobové fotografie přitom naznačují, že etnografické předměty měly v interiéru často hlavně dekorativní úlohu. Měly vytvářet atmosféru cizokrajnosti, nikoli sloužit jako systematicky popsaná muzejní kolekce.
U části exponátů proto dodnes není jisté, jak přesně byly získány. Některé mohly být zakoupeny na trzích, v obchodech či aukcích, jiné se do Opočna mohly dostat později nebo z jiných rodových sbírek. Odborná evidence se důkladněji vytvářela až od 70. let 20. století ve spolupráci s Náprstkovým muzeem. Dnešní elektronická evidence obsahuje přibližně 1 200 karet.
Jiný pohled na zámecké interiéry
Právě otázky původu, způsobu získání a proměny významu exponátů dnes dostávají větší prostor. Pojem dekolonizace zde neznamená automaticky návrat předmětů do zemí původu. Jde především o snahu ukázat, že označení „exotické“ zakrývá konkrétní příběhy lidí, míst, obchodu a mocenských vztahů.
Tomuto tématu se bude věnovat mimořádná prohlídka Opočenské mimoevropské sbírky – jiný pohled? Aneb dekolonizujeme zámecké interiéry, která je naplánována na neděli 13. září 2026. Komentované prohlídky začnou v 10.00, 12.00 a 14.30 hodin, potrvají přibližně hodinu a jejich kapacita bude omezená. Jednotné vstupné má podle aktuálních informací činit 60 korun; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální režim na oficiálních stránkách zámku.
Státní zámek Opočno leží na Trčkově náměstí v Opočně, přibližně 200 metrů od parkoviště i autobusových zastávek. Mimořádná prohlídka nabídne možnost podívat se na známé zámecké prostory nejen jako na dekorativní kulisu, ale také jako na místo, kde se dodnes střetává aristokratická minulost, cestovatelská vášeň a potřeba nově číst dědictví evropských sbírek.