Jedním z nejvýraznějších pozůstatků zaniklého Otova je nenápadná studánka v lesním prostoru pod Otovským vrchem. Pramen souvisí s prameništěm Vonšovského potoka a v krajině působí jako tichá připomínka doby, kdy tu nežili jen stromy a zvěř, ale také lidé, kteří obdělávali půdu, pracovali v lomu a vybudovali si zde své domovy.
Po někdejší osadě dnes zůstaly především zarostlé základy domů, sklepy, kameny ze zdiva a stopy cest. Místo leží v katastrálním území Otov u Hazlova, v lesnaté krajině přírodního parku Halštrov. Nejde o klasický turistický cíl s informačními tabulemi a značenou trasou. Právě nenápadnost však dává návštěvě zvláštní atmosféru.
Osada pod Otovským vrchem
Otov, v německých pramenech uváděný jako Ottengrün, býval drobnou pohraniční osadou. Na konci 19. století zde podle dostupných údajů žilo 78 obyvatel ve 13 domech. Místní se věnovali především zemědělství, obživu ale poskytoval také lom v okolí. Kámen z něj se využíval i mimo samotnou osadu a dodával se například do Chebu.
Hospodářský charakter někdejšího sídla je v terénu patrný dodnes. Kamenné pozůstatky staveb a sklepy připomínají praktický každodenní život, nikoli reprezentativní architekturu. V lese lze při pozorném průzkumu narazit také na relikty starých komunikací, po nichž se kdysi spojovaly jednotlivé domy s okolní krajinou.
Po válce se Otov postupně vytratil
Osud Otova odráží širší proměnu českého pohraničí. Po druhé světové válce byla německy mluvící část obyvatelstva odsunuta a obec se nepodařilo plně dosídlit. Postupně tak ztratila svou původní funkci obydleného sídla a krajina začala zarůstat.
Přesné datum zániku není v dostupných podkladech jednotně doloženo. Jisté však je, že Otov nezmizel jednorázově, ale postupně. Některé stavby zanikly, jiné se proměnily v ruiny a většinu stop nakonec zakryla vegetace. Jeden rekreační objekt bývá uváděn jako poslední dochovaná stavba v prostoru bývalé osady.
Zajímavý je také správní vývoj místa. Otov byl po změnách správního uspořádání spojen se Skalkou a v roce 1960 byla Skalka začleněna k Hazlovu. Dnes je Otov administrativně součástí obce Hazlov a zároveň samostatným katastrálním územím. Nejde tedy o současnou samostatnou obec ani o běžnou živou vesnici.
Studánka jako nenápadný pamětník
Pramen v bývalém Otově patří k nejlépe vnímatelným připomínkám někdejšího osídlení. Voda byla pro každodenní život nezbytná a studna či upravený pramen mohl sloužit obyvatelům i hospodářství. Dnes je místo součástí lesního prostředí a jeho okolí doplňuje příběh zaniklé vsi o konkrétní stopu někdejšího života.
Vzhled vody však není důvodem označovat ji za pitnou. K dispozici není aktuální laboratorní rozbor, a návštěvníci by proto měli pramen vnímat především jako historický a přírodní prvek. Studánka může být zajímavým bodem při pěším průzkumu, nikoli automaticky zdrojem bezpečné pitné vody.
Výprava mimo značené cesty
Otov leží v přírodním parku Halštrov, který byl vyhlášen v roce 1984 a zabírá přibližně 4 300 hektarů v Ašském výběžku. Lesnaté okolí nabízí klid a pocit odlehlosti, zároveň ale vyžaduje větší samostatnost. Ke studánce ani k pozůstatkům osady podle dostupných informací nevede značená turistická trasa.
Na cestu je proto vhodné vyrazit s aktuální mapou a počítat s tím, že stav lesních cest i jejich průchodnost se mohou měnit. Jako orientační bod může posloužit Otovský vrch, jehož nadmořská výška se uvádí kolem 607 metrů. Přesná trasa záleží na výchozím místě a aktuálních podmínkách v terénu.
Při návštěvě je třeba respektovat lesní hospodaření, vlastnické poměry a případné zákazy vjezdu. Zarostlé sklepy a zdivo mohou být nestabilní, proto je lepší pozůstatky prohlížet opatrně a bez vstupování do nebezpečných konstrukcí. Otov odmění především ty, kteří nehledají upravenou atrakci, ale dokážou v tichu lesa číst drobné stopy minulosti.