Nejzajímavější detail Otročínské kyselky není na první pohled ukrytý ve vodě, ale přímo v jejím jímání. Pramen dodnes zachycuje dutý dřevěný kmen dlouhý přibližně 70 centimetrů, do něhož byl vyryt letopočet 1819. Historický prvek zůstal zachován i po pozdější úpravě místa a připomíná, že zdejší minerální voda nebyla objevena teprve v době moderní turistiky.
Pramen se označuje také jako Horní otročínský pramen. Podle údajů obce je známý a využívaný nejméně od 17. století. Zmínil se o něm také Bohuslav Balbín, který jej řadil mezi pozoruhodné kyselky. Dnes je lokalita volně přístupná a představuje příjemný cíl krátké procházky v krajině Tepelské vrchoviny.
Krátká cesta z Otročína
K Otročínské kyselce vede z obce necelé dva kilometry dlouhá modře značená turistická trasa. V mapách se objevuje jako spojení Otročín – Otročínský pramen. Cesta míří klidnou krajinou k vývěru, který leží při západním okraji CHKO Slavkovský les; podle údajů Národního geoparku Egeria se však samotné místo nachází už mimo vlastní území chráněné krajinné oblasti.
U odbočení stezky ze silnice mezi Otročínem a Teplou stojí turistický přístřešek. U pramene pak návštěvníka čeká dřevěný altánek, informační tabule, upravené okolí a povalový chodník. V roce 2008 prošlo místo rekonstrukcí, při níž bylo okolí vydlážděno a historické jímání začleněno do nové podoby prameniště. Protože pramen nemá běžnou poštovní adresu, je při plánování výletu praktičtější použít turistickou mapu a vyrazit z Otročína.
Voda z rozhraní hornin
Otročínská kyselka je zajímavá také z geologického hlediska. Pramen leží na rozhraní mariánskolázeňského metabazického komplexu, v němž převládá amfibolit, a tepelského krystalinika tvořeného především rulami. Právě amfibolit je podle geoparku jedním z faktorů, které se podílejí na zvýšeném obsahu hořčíku ve vodě.
Vývěr má puklinový charakter, přestože je zachycen v aluviu. Voda bývá chladná, její teplota se pohybuje přibližně kolem 7 °C a může mírně kolísat. Vydatnost pramene dosahuje asi dvou litrů za minutu, takže nejde o mohutný vývěr, ale spíše o drobný a vytrvalý přírodní zdroj.
Výrazná chuť i perlivost
Na první ochutnání překvapí voda především množstvím bublinek a charakteristickou kyselou chutí. Geopark u ní uvádí celkovou mineralizaci kolem 2 000 miligramů na litr a obsah oxidu uhličitého přibližně 2 600 miligramů na litr. Mírně zvýšené jsou podle dostupných údajů také hodnoty vápníku, hořčíku a železa; pH se pohybuje zhruba kolem 5,3.
Konkrétní chemické hodnoty je ale vhodné chápat jako údaje uváděné geoparkem, nikoli jako neměnný stav vody za všech okolností. Volný přístup k prameni zároveň automaticky neznamená, že jde o hygienicky kontrolovanou pitnou vodu. Kdo ji chce ochutnat, měl by počítat s výraznou minerální, perlivou a železitou chutí a řídit se aktuálním stavem místa. O léčivých účincích Otročínské kyselky nejsou podle dostupných informací doložené zprávy.
Pět pramenů v okolí Otročína
Otročín není zajímavý jen jedním vývěrem. Na území obce se nachází celkem pět minerálních pramenů. K historicky využívaným patřily vedle Horního pramene také Dolní pramen a Beránčí kyselka. Otročínská kyselka tak zapadá do širšího fenoménu minerálních pramenů Tepelské vrchoviny, kde se voda dostává na povrch díky zdejšímu složitému geologickému podloží.
Výlet k prameni proto může být drobnou zastávkou při poznávání regionu, ale i samostatnou procházkou. Odměnou není jen sklenka neobvyklé vody, nýbrž také dochovaný kus historie, upravené odpočinkové místo a tichá krajina na okraji Slavkovského lesa.