Jen jediný metr dělí Pěnkavčí vrch od nejvyšší Luže. S nadmořskou výškou 792 metrů jde o druhý nejvyšší vrchol Lužických hor a zároveň o nejvyšší bod okresu Děčín. Kdo sem však míří kvůli rozhledu, měl by svůj cíl hledat spíše na svahu než přímo u vrcholové kóty. Ta je totiž ukrytá v lese a výrazný výhled nenabízí.
Vrchol znělcového hřbetu
Pěnkavčí vrch není osamělý kopec, ale součást přibližně 2,5 kilometru dlouhého hřbetu, který se táhne zhruba od severu k jihu. Jeho západní svahy padají strměji do údolí Lesenského potoka, zatímco východní strana klesá pozvolněji směrem k Hamerskému potoku. Geologickým základem vrcholu je znělec, hornina typická pro řadu neovulkanických útvarů Lužických hor.
Největší hodnotou zdejší krajiny jsou lesy. Vrcholové partie pokrývají především bukové porosty, které mají místy přirozený až pralesovitý charakter. V nižších polohách se objevují také smrčiny. Odborné podklady v území zmiňují staré květnaté a acidofilní bučiny i zbytky suťových lesů. Pěnkavčí vrch proto není zajímavý jen jako bod v turistické mapě, ale také jako ukázka cenné lužickohorské přírody.
Za výhledem k Pětikostelnímu kameni
Nejatraktivnější část výletu představuje Pětikostelní kámen, skalnatá čedičová vyvýšenina na svahu Pěnkavčího vrchu. Právě odtud se mohou otevřít výhledy směrem k Jedlové a hradu Tolštejn. Název místa svádí k představě, že je odtud možné pozorovat pět konkrétních kostelů, takové vysvětlení se však v dostupných podkladech nepodařilo spolehlivě potvrdit. Bezpečnější je brát jej jednoduše jako zajímavou skalní vyhlídku.
Podobně jako na řadě dalších lužickohorských vrcholů se podoba výhledů může měnit podle stavu lesa. Pohledy se otevírají především z pasek, holin a skalnatých míst, nikoli souvisle po celém hřbetu. Výlet tak kombinuje klidnou lesní cestu s krátkými okamžiky, kdy se krajina mezi stromy náhle rozšíří.
Trasa ze Stožeckého sedla
K samotné vrcholové kótě nevede značená turistická cesta, a proto není Pěnkavčí vrch ideálním cílem pro klasický výstup „na vrchol“. Přirozeným nástupním místem je Stožecké sedlo, odkud po západním úbočí vede modře značená trasa směrem k Pětikostelnímu kameni. Další možnost představuje přístup od Jedlovského nádraží přes Konopáč a Jelení kámen.
V okolí se setkávají také další značené cesty. Žlutá značka směřuje do sedla mezi Pěnkavčím vrchem a Bouřným, takže lze výlet pojmout jako součást delší túry po hřebenech Lužických hor. Konkrétní stav cest a značení se může měnit, například v souvislosti s lesními pracemi. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální turistickou mapu a případná upozornění v území.
Hranice, prameniště a chráněná krajina
Pěnkavčí vrch leží v CHKO Lužické hory a jeho území je součástí regionálního biocentra. Západní svah má navíc význam jako pramenná oblast s několika prameništi, která slouží ke sběru pitné vody. Také proto je vhodné zůstávat na značených cestách, nevstupovat zbytečně do citlivých lesních porostů a respektovat případná omezení.
Vrcholová oblast je zajímavá i z pohledu správního členění. Hranice okresů Děčín a Česká Lípa prochází v blízkosti vrcholu a do území zasahují katastry Dolního Podluží a Horní Světlé pod Luží, která náleží obci Mařenice. Pro návštěvníka to ale není důvod k hledání přesné adresy. Praktické je vybrat si výchozí bod, například Stožecké sedlo nebo Jedlovské nádraží, a výlet naplánovat podle aktuální mapy.
Pěnkavčí vrch tak nejlépe funguje jako součást putování, nikoli jako izolovaný turistický „odškrtnutý“ bod. Nabízí druhý nejvyšší vrchol Lužických hor, zachovalé bukové lesy i skalnaté místo s výhledem na výrazné dominanty okolní krajiny. Odměnou není jen dosažení nadmořské výšky, ale především setkání s klidnější a méně okázalou tváří Lužických hor.