Vlci, kondor, šnek, píďalka nebo had tu nejsou součástí klasické expozice. Čekají mezi stromy jako dřevěné plastiky, které dávají Pivečkovu lesoparku ve Slavičíně jeho nezaměnitelnou atmosféru. Veřejně přístupný areál na severozápadním okraji města spojuje přírodu, dětské hraní, historii místní rodiny a venkovní galerii, do níž se stále mohou přidávat nová díla.
Park založený na památku Josefy Pivečkové
Kořeny lesoparku sahají do první poloviny 20. století. Rodina Pivečkových se do Slavičína přestěhovala v roce 1860, založila zde koželužnu a později obuvnickou továrnu. Původní areál nesl název Park „Pod Obruby“ a podle materiálů Nadace Jana Pivečky vznikl v roce 1940 na památku Josefy Pivečkové, manželky majitele podniku. Josefa zemřela v roce 1938 ve věku 46 let.
Od začátku měl park sloužit nejen jako pietní místo, ale také jako prostor pro rodiny a zaměstnance továrny. Plán počítal s chodníky, lavičkami, jezírkem, hřištěm a pohádkovými figurami, například Karkulkou, vlky a trpaslíky. Po znárodnění podniku po roce 1948 však areál postupně chátral. V 80. letech byl podle nadace ve velmi neudržovaném stavu.
Obnova, která vrátila lesoparku život
Zlom přišel po návratu Jana Pivečky do vlasti v roce 1990. Po 44 letech strávených v zahraničí se začal věnovat také obnově místa spojeného s rodinnou historií. V roce 1993 byl areál podle údajů nadace vrácen Janu Pivečkovi a vznikla spolupráce s ochránci přírody ze ZO ČSOP Zálesí Slavičín. O několik let později se do projektu výrazně zapojilo město Slavičín, které se v roce 1997 stalo hlavním investorem.
Proměna nebyla jednorázová. Lesopark se obnovoval postupně a práce pokračovaly také mezi lety 2011 až 2020. Přibyly nebo byly opraveny vstupní brány, chodníky, lavičky a altán u jezírka. U spodního vstupu vznikla umělá hradní zřícenina, která připomíná pověst spojovanou se vznikem názvu Slavičína. V roce 1999, při příležitosti 80. narozenin Jana Pivečky, dostal areál dnešní jméno.
Dřevěné sochy, hřiště a nové umění
Největším lákadlem pro návštěvníky je spojení lesního prostředí s výtvarnými díly. Plastiky vznikaly při opakovaných sympoziích mladých umělců a jejich motivy čerpají ze světa zvířat i fantazie. Mezi autory patřili například Stáňa Konvalinková, Klaus Dobrunz, Veronika Zapletalová a Bára Losíková. U vstupní brány návštěvníky vítá kamenná plastika Mariuse Kotrby.
Areál není jen galerií. Najdete tu kompletní dřevěné dětské hřiště, dřevěný kolotoč, jezírko s mostem ve tvaru ležící postavy, výtvarně řešenou studnu i místa k posezení. Umělecká výzdoba se navíc v čase proměňuje. V roce 2022 se ve Slavičíně uskutečnil třídenní plenér studentů uměleckých škol z Uherského Hradiště a Trenčína. Přeshraniční projekt nazvaný Moravsko-slovenská umělecká křižovatka přinesl tři plastiky: betonové dílo Mezi stromy, keramické Srdce lesa a kamenné Zklidnění.
Z lesoparku na trasu do Nevšové
Návštěvu lze prodloužit výjezdem nebo procházkou směrem na Nevšovou. Z lesoparku vede navazující cyklotrasa po takzvané Staré nevšovské cestě. Cyklisté mohou pokračovat po trase číslo 5238, která je součástí okruhu kolem Slavičína. Cesta není zajímavá jen krajinou: doprovázejí ji sochy a památníky křížové cesty od autora Martina Cigánka.
Na křižovatce Lochovec se lze dozvědět také něco o historické povrchové těžbě železné rudy a o vzácných rostlinách v okolí. Lesopark se tak stává přirozeným začátkem výletu, který propojí umění, přírodu i méně známé stopy místní historie.
Prakticky před návštěvou
Pivečkův lesopark je volně přístupný a podle regionálních turistických informací funguje celoročně. Hlavní vstup vede z ulice K Parku, poblíž silnice na Nevšovou. U areálu není standardní velké oficiální parkoviště, proto je třeba řídit se aktuálním dopravním značením a místními možnostmi.
Protože jde o přírodní veřejný prostor, nikoli o komerční zábavní park, mohou být některé cesty nerovné a areál není plně bezbariérově upraven. Vlastníkem je Nadace Jana Pivečky, provoz zajišťuje město Slavičín. V areálu se konají také příležitostné dětské, sportovní a kulturní akce, jejichž termíny se mohou měnit. Cyklisté by měli respektovat případný návštěvní řád a využívat trasu mimo vlastní park.