Jen málokterá stezka dokáže vyprávět o geologii tak názorně jako ta u Skalice, místní části Žitenic. V krajině tu zůstaly velké křemencové balvany podivuhodných tvarů, které nejsou pouze přírodními zajímavostmi, ale také připomínkou jedné z nejstarších naučných stezek u nás. Hibschova naučná stezka byla slavnostně otevřena už 1. května 1927.
Geologie uložená přímo v krajině
Hlavní pozornost na trase přitahuje soubor dvanácti výrazných křemencových bloků. Jednotlivé balvany nesou jména významných vědců, přírodovědců nebo vlastivědných pracovníků a doprovázejí je informační panely. Obnovená stezka má podle turistických podkladů třináct zastavení a její vlastní okruh měří přibližně 3,5 kilometru. Na různých mapách se však lze setkat i s údajem kolem tří až čtyř kilometrů.
Balvany mohou na první pohled působit jako pískovcové skály. Původní pískové vrstvy však byly silně zpevněny, a proto odolaly zvětrávání lépe než okolní horniny. Zatímco měkčí materiál postupně mizel, odolné křemencové části zůstaly v terénu jako nápadné skalní útvary. Procházka tak není jen sledem tabulí, ale také ukázkou toho, jak pomalu a vytrvale krajinu přetváří eroze.
Stezka s příběhem Josefa Emanuela Hibsche
Jméno stezka nese po geologovi Josefu Emanuelu Hibschovi, který se narodil roku 1852 v Homoli u Panny. Významnou část své práce věnoval Českému středohoří, jeho vulkanickým horninám a geologickému mapování. Pomáhal tak poznávat zdejší krajinu nejen prostřednictvím jednotlivých kamenů, ale také v širších souvislostech jejího vzniku.
Hibschova stezka vznikla z iniciativy litoměřických vlastivědných pracovníků a původně představovala geologickou expozici mezi Skalicí a úpatím Křížové hory. Po druhé světové válce zanikla a některé balvany byly poškozeny nebo z nich byla odlámána hornina pro stavební účely. Podstatná část souboru se ale dochovala. O obnově se začalo připravovat od roku 1997 a k částečnému návratu stezky do krajiny došlo v roce 2007.
Hibschův odkaz lze hledat i mimo samotnou trasu. V muzeu v Homoli u Panny jsou připomínány jeho geologické mapy, minerály, výzkum Českého středohoří i původní podoba stezky známé jako Hibschweg.
Od balvanů k Hibschově jeskyni
Výlet lze spojit s návštěvou Hibschovy jeskyně. Název může svádět k představě přírodního krasového útvaru, ve skutečnosti jde o uměle vyhloubený systém chodeb v pískovcové skále. Vznikl při těžbě kamene a písku. Podle turistických podkladů má jeskyně dva vstupy, několik chodeb a větší vnitřní prostor.
Prohlídka vyžaduje opatrnost. Uvnitř může být vlhko, kluzko a místy také stísněno, takže se hodí vlastní baterka nebo čelovka. Vstup je na vlastní nebezpečí a návštěvníci by neměli pokračovat do nestabilních či nepřístupných částí. Po dešti mohou být náročnější také přístupy lesním terénem.
Křížová hora a výhled do kraje
Kdo nechce zůstat pouze na kratším okruhu, může pokračovat směrem ke Křížové hoře. Ta tvoří jižní výběžek masivu Dlouhého vrchu a dosahuje přibližně 590 metrů nad mořem. Na rozdíl od křemencových balvanů v dolní části trasy je její podloží tvořeno tefritem, tedy vyvřelou horninou typickou pro sopečnou minulost Českého středohoří.
Z jižních svahů vede odbočka k Laffitově vyhlídce. Otevírá se odtud pohled přes Žitenice a Litoměřicko k hoře Říp i do širší krajiny Českého středohoří. Prodloužená varianta přes Křížovou horu a vyhlídku měří zhruba 6,5 kilometru. Pokud výlet pokračuje přes Dlouhý vrch a vrací se do Skalice, je třeba počítat s okruhem delším než deset kilometrů.
Prakticky před cestou
Nejčastějším výchozím místem je rozcestí U Skalice v blízkosti Skalice u Žitenic. Trasa vede převážně přírodním terénem a není bezbariérová. Vhodná je pevná obuv, zvláště po dešti, kdy mohou být svahy i okolí jeskyně blátivé a kluzké.
Lokalita leží v chráněné krajinné oblasti České středohoří. Vyplatí se proto držet značení, nepoškozovat geologické útvary a respektovat případná omezení přístupu. Hibschova stezka je zajímavá právě tím, že spojuje historii, geologii i výhledy do krajiny: během jediného výletu ukáže, jak zdejší hory vznikaly, jak je lidé zkoumali a jak se jejich podobu dodnes snažíme chránit.