Jan Eskymo Welzl patří k osobnostem, jejichž život se pohybuje na pomezí skutečnosti, dobrodružného vyprávění a legendy. Zábřeh, kde se 15. srpna 1868 narodil, mu proto věnoval stálou expozici s příznačným názvem Dalekým severem s Janem Eskymo Welzlem. Návštěvník v ní nesleduje jen životopis cestovatele, ale také příběh o tom, jak se z místního rodáka stal známý vypravěč dálek.
Expozice byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2020 a nachází se v upravených půdních prostorách historického domu Pod Podloubím, kde sídlí Muzeum Zábřeh. Samotná budova stojí za pozornost: ukrývá gotické sklepy, renesanční věž i podloubí a po rekonstrukci byla znovu otevřena v roce 1998.
Z rodného Zábřehu do arktické krajiny
Vyprávění začíná Welzlovým dětstvím a mládím v Zábřehu. Poté sleduje jeho první cesty po Evropě, putování napříč Sibiří, pobyt na Novosibiřských ostrovech a výpravy na Aljašku. Členění expozice tak návštěvníka vede od známého městského prostředí k odlehlým oblastem, jejichž náročné podmínky si dnes jen obtížně představujeme.
Velká část instalace přibližuje podobu arktické krajiny a život jejích obyvatel prostřednictvím dobových fotografií a dokumentů. Atmosféru doplňuje tematicky upravený interiér srubu a prostor s knihami věnovanými Welzlovu životu i jeho literárnímu odkazu. Právě ten nevznikal pouze jeho vlastní zásluhou. Jeho vyprávění v roce 1929 zaznamenali a redakčně zpracovali redaktoři Lidových novin Eduard Valenta a Bedřich Golombek; jejich práce pomohla převést Welzlovy zážitky do knižní podoby.
Dobrodružství, které si lze prohlédnout i vyzkoušet
Expozice není založena jen na vitrínách a textech. K výrazným prvkům patří interaktivní model perpetua mobile, jehož konstrukcí se Welzl podle dochovaných zpráv zabýval. Zaujmout může také dioráma krajiny Novosibiřských ostrovů, které dává vzdálenému severu konkrétnější podobu. Právě tyto části mohou být atraktivní pro děti, které si při návštěvě snadněji spojí historickou osobnost s představou skutečného prostředí a dobrodružství.
Nechybí ani autentický filmový záznam z roku 1929, v němž Welzl předvádí eskymácké tance. Doprovod doplňují čtyři filmové dokumenty věnované jeho osobnosti. K dispozici je rovněž audioprůvodce v češtině a angličtině, takže si návštěvu mohou lépe přizpůsobit jednotlivci i rodiny.
Mezi doloženým životem a velkou legendou
Welzlův příběh je poutavý i proto, že se v něm prolínají ověřitelné životní údaje s vyprávěními, která se postupně stala součástí jeho legendy. Expozice připomíná jeho cesty a pobyt v severních oblastech, zároveň je ale vhodné vnímat některé detaily s odstupem. Podoba jeho postavení na Novosibiřských ostrovech, některé přezdívky nebo okolnosti ztroskotání vycházejí především z jeho vlastních vyprávění a pozdější literární tradice.
Právě toto napětí mezi dokumentem, osobním svědectvím a dobrodružnou imaginací dává návštěvě další rozměr. Nejde jen o hledání přesné odpovědi na otázku, co se stalo, ale také o pochopení, jak vzniká silný příběh a proč dokáže přetrvat po generace.
Welzlův odkaz pokračuje i za zdmi muzea
Prohlídku lze spojit s dalšími místy v Zábřehu, která osobnost cestovatele připomínají. Ve městě stojí Welzlova socha, vede tudy naučná stezka a konají se zde tematické akce. Připomínka jeho jména se nachází také na železničním nádraží. Návštěva muzea tak může být začátkem širší procházky po městě, nikoli pouze krátkou zastávkou v interiéru.
Muzeum Zábřeh na adrese Žižkova 1 nabízí vedle Welzlovy expozice také pohled na historii města a okolí, etnografické sbírky, umělecká díla a Grafický kabinet Václava Hollara. Aktuální otevírací dobu a vstupné je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit. Při návštěvě je třeba počítat také s tím, že fotografování a natáčení v objektech muzea není povoleno.