Po kolejích už tu dávno nic neprojede, jejich stopa však v lese místy zůstává. Naučná stezka Vůně dýmu a jehličí připomíná přibližně třináctikilometrovou lesní železnici, která na Křivoklátsku pomáhala odvážet dřevo z rozsáhlých porostů. Dnešní výlet propojuje technickou historii s hlubokými lesy, vyhlídkou a místy, kde se dodnes dají rozpoznat náspy či zářezy bývalé dráhy.
Železnice vznikla kvůli rozsáhlé kalamitě
Příběh dráhy se začal psát po roce 1917. Jehličnaté porosty tehdy napadla bekyně mniška a rozsah poškození vedl k rozsáhlé těžbě. Pro odvoz dřeva vznikla v roce 1919 úzkorozchodná trať, které se říkalo také Mniškova lesní železnice.
Dráha měla rozchod 700 milimetrů a měřila přibližně dvanáct kilometrů. Stavbu zajišťovalo československé železniční vojsko z Pardubic. V provozu zůstala do roku 1927 a spojovala lesní oddělení nad Rysavou a Klíčavou s polesími Tři Stoly a Amálské pole, železniční stanicí a parní pilou v Řevničově.
Po trati se pohybovaly parní lokomotivy, které topily dřevem. K pile a k odbočce směrem k Motolce se dopravovalo také uhlí. Voda pro provoz se doplňovala ve zvláštních jámách vyhloubených podél trasy; jedna z nich se nacházela u Tří stolů. Dnes už zůstává především krajina a terénní stopy, které pomáhají představit si někdejší provoz.
Z Řevničova do revíru Tři stoly
Naučná stezka měří přibližně 13,5 kilometru a má devět zastavení. Začíná u rozcestí Pod Malým Louštínem nedaleko Řevničova a pokračuje lesem směrem k revíru Tři Stoly. Alternativně lze výlet zahájit také u železniční stanice Řevničov, odkud je možné se na trasu napojit v prostoru někdejšího dřevoskladu a pily.
Trasa prochází například lesem Císařská paseka, lokalitami Bednářka a V Kozlovně a vede kolem osady Tři Stoly. Jedním z působivých míst je vyhlídka U Pěti dubů. Závěr míří kolem bývalé bažantnice Amálie k silnici číslo 236 mezi Křivoklátem a Lány. V okolí lze navázat na zelenou turistickou značku směrem k autobusové zastávce Městečko, Pařeziny.
Informační zastavení se věnují nejen samotné železnici, ale také dopravě dřeva, lesnímu hospodaření a pálení dřevěného uhlí. Výlet tak není jen hledáním zaniklých kolejí. Ukazuje, jak se les v minulosti obhospodařoval a jakou roli v něm hrála doprava, která dnes může působit překvapivě průmyslově.
Když koleje nahradily lesní cesty
Na některých místech jsou pozůstatky drážního tělesa stále dobře patrné. Jinde se bývalý násep nebo zářez proměnil v lesní cestu a jeho původní účel odhalí až informační panel nebo pozorné oko. Právě v tom spočívá kouzlo stezky: historie tu není soustředěná v jediné budově, ale rozptýlená v terénu.
Proměna železniční trasy v dnešní pěší cestu je dobře patrná v kontrastu mezi někdejší technikou a současným klidem lesa. Tam, kde se kdysi ozývaly parní stroje a odvážely vytěžené kmeny, dnes návštěvníci vnímají hlavně vůni jehličí, ticho a členitý terén Křivoklátska.
Výlet na celý den
Délka kolem 13,5 kilometru a uváděná časová náročnost přibližně čtyř hodin řadí stezku spíše k delšímu pěšímu výletu než ke krátké procházce. Lesní povrch může být proměnlivý a některé úseky historické trasy nemusí být na první pohled zřetelné. Hodí se proto pohodlná obuv, mapa a dostatek času.
V blízkosti nástupu stojí za zvážení také návštěva vrchu Louštín, který je se svými 537 metry nejvyšším bodem Džbánské pahorkatiny. Dalším možným doplněním je Prameniště Klíčavy. To však není součástí samotné naučné stezky a v podmáčených místech se mohou hodit holínky.
Vůně dýmu a jehličí je zajímavá právě tím, že spojuje nenápadné terénní stopy s velkým příběhem krajiny. Stačí vyrazit od Řevničova a všímat si, co všechno může v lese připomínat železnici, která už téměř před stoletím zmizela.