Truhlice ukryté v lese, převázané oči a kámen ve tvaru psí hlavy. Tak vypráví jedna z pověstí o Sklepisku v Chřibech, kam měli cisterciáci po zrušení velehradského kláštera odvézt část svého majetku. Příběh by možná zůstal jen místním vyprávěním, nebýt Josefa Župky, kronikáře z Jankovic, který podobné vzpomínky zapisoval a pomáhal uchovat pro další generace.
Kronikář, který naslouchal paměti obce
Josef Župka se narodil 4. října 1908 v Příboře, mládí prožil v Holešově a do Jankovic přišel v roce 1936. V obci působil jako hrobník, písmák a později kronikář. Zemřel v roce 2007, jeho stopa však nezůstala jen v obecních záznamech. Slovácké muzeum ho uvádí jako informátora z Jankovic a Národní ústav lidové kultury jako pamětníka lidových zvyků.
Kroniku začal vést nejprve z vlastní iniciativy. Oficiálně byl kronikářem pověřen v roce 1975. Dochované archivní údaje zmiňují svazek za léta 1948 až 1979 a další za období 1980 až 1988. Pro historii obce je cenné také vydání publikace Jankovice, obec v Chřibech 1648–1998, kterou Václav Šesták sestavil ve spolupráci právě se Župkou.
Jeho zápisy přitom nelze chápat jako důkaz každé události, kterou zaznamenal. Mají jinou, neméně důležitou hodnotu: ukazují, čemu lidé v kraji věřili, co si předávali a jak si vysvětlovali tajemná místa ve svém okolí.
Jankovice mezi panstvím a klášterní krajinou
Jankovice leží v údolí Jankovického potoka na okraji Chřibů. Obec byla založena 1. února 1648 hrabětem z Rottalu, tehdejším majitelem napajedelského panství. Zpočátku se označovala jako Janíkovice, v pramenech se objevuje také název Janová a od roku 1715 se ustálilo jméno Jankovice.
Vznik obce souvisel s dosídlováním po potlačení třetího valašského povstání. Obecní podklady uvádějí buď osm prvních rodin, nebo třináct přemístěných obyvatel; přesné podání se tedy liší. Jisté je, že Jankovice vyrůstaly v krajině, kde se po staletí potkávaly vrchnostenské zájmy, obchodní cesty, lesy a zemědělské osídlení.
Do širšího historického rámce patří také nedaleký Velehrad. Cisterciácký klášter zde vznikl na počátku 13. století a postupně získal rozsáhlý majetek. Jeho území zahrnovalo mimo jiné část krajiny na pravém břehu Moravy od ústí Jankovického potoka po Nedakonice. Tato skutečná vazba mezi Velehradem a okolím mohla později podpořit představy o přesunech cenností do chřibských lesů.
Sklepisko: skutečné hradisko, nejistý poklad
Sklepisko neleží přímo v Jankovicích, ale přibližně kilometr severně od obce Košíky. Na vrcholu se nachází pozůstatky výšinného hradiska, pravděpodobně velkomoravského původu. Místní historické podklady uvádějí nepravidelný čtyřúhelníkový půdorys, valy dlouhé zhruba 1022 metrů a příkop široký přibližně osm až dvanáct metrů.
Hradisko mohlo fungovat ještě v 11. a 12. století a podle tradičních výkladů mohlo souviset s kontrolou dálkové obchodní trasy, někdy označované jako jantarová cesta. Lokalita však podle dostupných údajů nebyla systematicky archeologicky prozkoumána. Samotné terénní pozůstatky jsou proto zajímavé i bez tajemství, které se k nim později přidalo.
Legenda spojuje ukrytí pokladu se zrušením kláštera v roce 1784, kdy císař Josef II. velehradský konvent zrušil. Župkova verze vypráví o kočím z Jankovic, který měl převážet zakrytý náklad z Velehradu do lesa. Řeholníci mu údajně zavázali oči a na místě uložili truhlice s neznámým obsahem. Muž si měl označit strom, později však místo nedokázal nalézt.
Jiné podání hovoří o cisterciácích z Maďarska, kteří měli kolem roku 1936 hledat kámen ve tvaru psí hlavy. Ani tento motiv, ani zprávy o pozdějších sondách a nalezených cihlách nejsou doloženy odborným archeologickým protokolem. Stejně jako půlnoční bílé kvítí, černá slepice s kuřaty nebo tajemné hlasy patří do světa pověsti.
Co objevit při návštěvě
Jankovice stojí za návštěvu i bez hledání pokladu. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v letech 1839 až 1841 a od roku 1958 chráněný jako kulturní památka. Zajímavým detailem je původní bobrovková krytina z Velehradu, která připomíná konkrétní materiální spojení obce s klášterním prostředím.
Na cestě do Chřibů najdete také kapličku svatého Antonína z roku 1906 a nedalekou studánku s letopočtem 1912. Místní pamětí je spojený Šmolcův kříž, u něhož měl Župka podle vlastních vzpomínek poprvé spatřit Jankovice. Ke Sklepisku je vhodná pevná obuv; jde o lesní archeologickou lokalitu bez jistého turistického zázemí. Valy a příkopy si lze prohlédnout, terén však není místem pro kopání ani hledání domnělého pokladu.