Jen málokterá místa v českém pohraničí dokážou na tak malém prostoru spojit středověký obchod, železnici, proměny státní hranice a tragický příběh druhé světové války. Pohraniční leželo přímo u potoka Černá, německy Pockau, naproti dnešní saské obci Reitzenhain. Z české osady zůstalo jen několik objektů a stopy v krajině, zatímco její německý protějšek dál existuje.
Od středověké cesty k pohraniční osadě
Nejstarší známá zpráva o místě pochází z roku 1401. Tehdy se v listině Václava IV. objevuje označení Reizenstein v souvislosti s cestou směrem na Míšeň. Význam zdejšího přechodu potvrzuje také zmínka z roku 1457. Územím vedla stará obchodní trasa z Lipska do Prahy, po níž putovali obchodníci, formani i další cestující.
Na českém břehu se postupně vytvořila osada známá jako Reizenhain, případně Böhmisch Reizenhain. Od německého Reitzenhainu ji odděloval pouze potok a státní hranice. České jméno Pohraniční se začalo používat až po druhé světové válce. Dnes je toto území součástí obce Hora Svatého Šebestiána, od jejíhož centra leží přibližně šest kilometrů severozápadně.
Život zde nikdy nebyl snadný. Vysoká nadmořská výška a chudá půda omezovaly zemědělství, takže místní obyvatelé byli odkázáni především na práci v rozsáhlých lesích. Lesní hospodářství ostatně dodnes výrazně utváří zdejší krajinu. Z celkové výměry historického katastru přibližně 1306 hektarů připadá podle evidence téměř 1266 hektarů na lesní pozemky.
Hranice, po které jezdily vlaky
Dopravní význam Pohraniční posílila železnice. Trať Křimov–Reitzenhain zahájila provoz 23. srpna 1875 a propojila české vnitrozemí se saskou stranou Krušných hor. V místě, kde se po staletí pohybovali lidé po silnici, tak začaly projíždět také vlaky. Přeshraniční provoz však po druhé světové válce obnoven nebyl a provoz trati skončil 9. května 1948.
Železnice připomíná dobu, kdy hranice nebyla jen čárou na mapě, ale zároveň důležitou dopravní tepnou. Pohraniční tehdy nebylo odlehlým místem v dnešním smyslu. Stálo na trase, která spojovala české země se Saskem, a jeho existence souvisela s pohybem lidí i zboží přes hory.
Rok 1938 a tragický konec války
Proměna hranice v neprostupnou překážku přišla s politickým a válečným vývojem 20. století. V roce 1938 přes zdejší přechod pronikaly ozbrojené bojůvky Freikorpsu a následně německé okupační jednotky. Pohraniční se tak ocitlo přímo v prostoru událostí, které vedly k záboru českého pohraničí.
Ještě tragičtější kapitola se odehrála na jaře 1945. Do Reitzenhainu tehdy dorazil vlak s vězni z pobočného tábora Treglitz, který patřil do systému koncentračního tábora Buchenwald. Po útoku spojeneckých letadel následoval přesun vězňů pěšky přes Chomutov směrem k Terezínu. Trasa tohoto pochodu dodnes připomíná řada hrobů a památníků v okolí Křímova, Dominy a Chomutova.
V regionálních materiálech se objevuje údaj o zhruba 1500 zastřelených vězních. Dostupné popisy událostí však používají odlišné formulace a přesný počet obětí i způsob jejich úmrtí není možné bez dalšího archivního ověření uvádět jako zcela jistý. Jisté je, že Pohraniční a okolní trasa patří k místům spojeným s utrpením vězňů na konci nacistické diktatury.
Co z Pohraniční zůstalo dnes
Pohraniční už není samostatnou obcí. V evidenci je vedeno jako katastrální území a základní sídelní jednotka pod Horou Svatého Šebestiána. Na české straně zůstává několik zachovaných domů, využívaných převážně rekreačně, a především krajina, v níž se někdejší osídlení postupně ztrácí.
Výlet sem má smysl hlavně pro ty, kdo chtějí poznávat méně známé vrstvy českých dějin. Zajímavý je kontrast mezi zaniklým českým sídlem a živým německým Reitzenhainem, stejně jako možnost vnímat místo v širších souvislostech staré obchodní cesty, železničního spojení a válečných událostí. Nejde o klasický turistický cíl s dochovanou návsí a vybavením, ale o historickou lokalitu v otevřené krajině. Při návštěvě je proto nutné držet se veřejně přístupných cest a respektovat soukromé pozemky.