Pražská bible z roku 1488 patří k nejvzácnějším předmětům, které lze v Orlickém muzeu spatřit. Bývá označována za první českou a slovanskou tištěnou bibli. Vedle ní historická expozice představuje také Melantrichovu bibli z roku 1577. Právě podobné exponáty ukazují, že regionální muzeum nemusí být jen sbírkou drobných místních památek, ale také místem s předměty mimořádné kulturní hodnoty.
Od radnice až do choceňského zámku
Orlické muzeum vzniklo 6. dubna 1908. Za jeho založením stál choceňský učitel Karel Prudič, kterého v této snaze podpořil zoolog Antonín Frič. Instituce však dlouho neměla stálé zázemí. V průběhu prvních desetiletí se několikrát stěhovala – využívala prostory radnice, měšťanské školy i budovu městské spořitelny.
Po druhé světové válce se muzeum usadilo ve třech místnostech choceňského zámku. Dnes působí v celém jeho západním traktu. Název Orlické muzeum přijalo oficiálně v roce 1963. V tehdejší době se kolem něj vytvořil také početný muzejní aktiv a vznikaly odborné skupiny věnované například entomologii, ornitologii, botanice, archeologii, geologii nebo umění.
Každodennost, řemesla i mapa staré Chocně
Stálé expozice provádějí návštěvníky geologií, paleontologií, archeologií, etnografií a historií regionu. Samostatná část připomíná také cihlářství. Nejde přitom jen o dějiny velkých událostí. Muzeum zachycuje především to, jak se na Choceňsku žilo, pracovalo a učilo.
Mezi názorné exponáty patří dřevěný zámek s klíči, vyřezávané formy na perník a máslo, loutkové divadlo z období první republiky nebo staré školní lavice s pomůckami. Etnografická část přibližuje venkovskou práci prostřednictvím dřevěného okovaného rýče, vidlí, cepu, hrábí na len, máselnice a kolovratů. Samostatná prezentace připomíná choceňskou papírnu, mimo jiné prostřednictvím vodoznaků a měděných sít používaných při ruční výrobě papíru.
Silným historickým dokladem je mapa choceňského panství z roku 1811. Zachycuje tehdejší město, okolní vesnice, polnosti, louky i lesy. Zajímavé je i to, že se k muzeu dostala až po neobvyklém nálezu v roce 1995, kdy byla objevena na městské skládce. Dalším pozoruhodným předmětem je pokovená truhla z raného novověku s iniciálou W a letopočtem 1621, spojovaná s Albrechtem z Valdštejna. Později sloužila jako městská pokladnice.
Příroda ukrytá v depozitářích
Význam muzea nekončí u exponátů vystavených ve vitrínách. Jeho depozitáře uchovávají rozsáhlé přírodovědné kolekce, především ptáky, hmyz a houby. Ornitologická sbírka obsahuje vycpané exempláře drobných zpěvných ptáků, dravců i labutě. K jejím raritám patří albínský kos.
Podle dostupných informací může jít o druhou největší muzejní ornitologickou sbírku v Pardubickém kraji. Také mykologická kolekce je označována za patrně nejrozsáhlejší svého druhu v regionu. Opatrnost je na místě u podobných srovnání, přesto dobře vystihují odbornou hodnotu muzejních depozitářů. Entomologická sbírka navíc zachycuje druhy, které se dnes v přírodě běžně nevyskytují. Muzeum tak není jen výpravou do minulosti lidí, ale také svědectvím o proměnách zdejší krajiny a její přírody.
Výlet za historií i programem
Orlické muzeum sídlí v choceňském zámku na adrese Pernerova 1. Kromě stálých expozic pořádá krátkodobé výstavy, přednášky a další kulturní a vzdělávací programy. Zámek se tak nestává pouze kulisou pro historické sbírky, ale také živým kulturním místem Chocně.
Otevírací doba se mění podle sezony a aktuálních výstav, proto je vhodné si ji před návštěvou ověřit. Totéž platí pro vstupné a program akcí. Pro návštěvníka, který chce poznat město i širší Orlicko, je muzeum dobrou zastávkou: na jednom místě nabízí vzácné knihy, příběhy místních obyvatel, stará řemesla i doklady přírody, která se v průběhu desetiletí proměnila.