Plzeňské trolejbusy vyjely poprvé 9. dubna 1941. Na trasu mezi Městskými lázněmi a Doubravkou tehdy vyrazilo šest vozů a město se po Praze stalo druhým místem v tehdejší republice s pravidelnou trolejbusovou dopravou. U zrodu této změny stál František Mlynařík, ředitel Elektrických podniků města Plzně.
Právě jeho památku dnes připomíná pomník před Vozovnou Slovany. Nové dílo, odhalené v září 2026, spojuje historii městské dopravy s osudem člověka, jehož život poznamenaly nejen odborné úspěchy, ale také válečné události a poválečné křivé obvinění.
Ředitel, který změnil plzeňskou dopravu
František Mlynařík se narodil 5. ledna 1901 v Plzni. Po studiích elektrotechnického inženýrství na Vysoké škole technické v Praze působil ve Škodových závodech i u Západočeských elektráren. Do vedení městských Elektrických podniků nastoupil v roce 1935 a v jejich čele zůstal až do roku 1947.
Zavedení trolejbusů představovalo v tehdejší Plzni významný dopravní i technický krok. Mlynařík však u prvního zahájení provozu neskončil. V roce 1945 připravil projekt tří dalších trolejbusových tratí a pro další rozvoj města bylo objednáno 25 nových vozů. Plzeňská trolejbusová doprava se tak stala tradicí, která podle městských údajů pokračuje bez přerušení od roku 1941.
Mlynařík se věnoval také spolkovému životu a působil v Sokole. Jeho profesní dráha proto nebyla oddělená od veřejného života města. Rozhodnutí, která přijímal v čele dopravního podniku, ovlivnila každodenní fungování Plzně na dlouhá desetiletí.
Pomoc pronásledovaným za okupace
Za nacistické okupace se Mlynaříkův příběh neomezoval na práci v dopravním podniku. Pomáhal rodinám zaměstnanců, kteří byli pronásledováni, a podle svědectví jeho rodiny se zapojil také do odbojové činnosti. V roce 1944 ho zatklo gestapo, následovalo věznění a výslechy.
Po skončení války obdržel Wiedmannův kříž za odbojovou činnost. Jeho poválečný osud však zůstal tragický. Někteří podřízení ho obvinili z kolaborace. Dostupné informace neumožňují bez dalšího ověření přesně popsat všechny okolnosti ani původ těchto obvinění; rodinné svědectví jejich vznik připisuje části mladších komunisticky orientovaných zaměstnanců. Jisté je, že Mlynařík byl obvinění zproštěn.
Přesto 12. dubna 1947 zemřel po pádu z třetího patra budovy ředitelství dopravního podniku na Denisově nábřeží. Jeho smrt uzavřela život člověka, který pomáhal modernizovat Plzeň, za války se zastával ohrožených kolegů a nakonec se sám stal obětí poválečné atmosféry.
Bronzová busta před Vozovnou Slovany
Památník vytvořil sochař Jindřich Zeithamml. Tvoří ho bronzová busta umístěná na leštěném žulovém pylonu. Jednoduché, výrazné provedení dává vyniknout samotné osobnosti a zároveň dobře zapadá do prostoru před vozovnou.
Okolí prošlo spolu s instalací pomníku úpravou. Přibylo veřejné osvětlení, chodník, strom a návaznost na autobusovou zastávku. Náklady na památník a úpravu prostranství činily přibližně 5,5 milionu korun včetně DPH. Odhalení v roce 2026 zároveň symbolicky připomnělo 85 let od zahájení plzeňského trolejbusového provozu.
Místo, kde historie stále projíždí kolem
Pomník stojí ve veřejném prostoru před Vozovnou Slovany na adrese Slovanská alej 2137/35. Navštívit ho lze bez vstupu do samotného areálu vozovny, který není automaticky volně přístupný. Největší kouzlo místa spočívá v jeho přímé vazbě na téma, které připomíná: kolem se stále odehrává městská doprava a trolejbusy zůstávají součástí plzeňských ulic.
Návštěva tak může být krátkou zastávkou při poznávání Slovan i připomínkou širší historie Plzně. Za bronzovou bustou není jen jméno na podstavci, ale příběh technické odvahy, občanské statečnosti a člověka, jehož zásluhy se město rozhodlo znovu výrazně připomenout.