Malá obec Poniklá v Libereckém kraji ukrývá řemeslo, které se z horských chalup dostalo až na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Ruční výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perliček tu stále žije a návštěvníci mohou nahlédnout nejen do její historie, ale také si sami vytvořit jednodušší ozdobu.
Od bižuterie k vánočnímu stromku
Perlařské řemeslo se do Poniklé rozšířilo z Jablonecka v 70. letech 19. století. Podle historie místní manufaktury sem tehdy přišel perlař Jan Hajna a místní obyvatelé se postupně naučili vyrábět drobné skleněné perličky. V horských chalupách začaly foukací stolky nahrazovat tkalcovské stavy.
První ponikelskou perlařskou firmu založil Stanislav Horna v roce 1902. Zpočátku perličky mířily především do bižuterní výroby, postupně se však stále více uplatňovaly také při zhotovování vánočních ozdob. Ve 20. a 30. letech minulého století se Poniklá stala jejich významným centrem. Zboží se prostřednictvím jabloneckých exportních domů dostávalo k zákazníkům po celém světě.
Výroba pokračovala i po znárodnění v roce 1948, nejprve pod národními podniky Skleněná bižuterie a později Železnobrodské sklo. V roce 1960 pracovalo v ponikelském závodě přibližně 250 lidí, přičemž většina z nich vyráběla doma. Právě tento faktorský způsob práce, kdy centrální dílna rozděluje materiál a následně přebírá hotové části, patří k charakteristickým rysům zdejší tradice.
Jak vzniká skleněná perlička
Exkurze v dnešním Rautisu trvá přibližně 40 minut a provede návštěvníky jednotlivými kroky výroby. Na začátku stojí skleněná trubice, která se nahřeje a vloží do kovové formy. Pomocí vzduchu se vyfoukne do podoby řady navzájem spojených perliček, takzvaného klaučete.
To ale zdaleka není hotová ozdoba. Skleněný základ se uvnitř stříbří, dále se barví nebo zdobí, rozřeže na jednotlivé perličky a nakonec se navléká či splétá do výsledného tvaru. Na jednu ozdobu tak navazuje práce několika lidí. Každá perlička podle Rautisu projde nejméně šesti páry rukou.
Výrobci se v minulosti přizpůsobovali módě i vkusu zákazníků. Vedle tradičních hvězdiček a andělů vznikaly například miniaturní válečky na nudle, kafemlýnky, košíky nebo kabelky. Později se mezi motivy objevila také letadla, motorky a vláčky. Sortiment tak zachycuje nejen sváteční symboliku, ale i proměny každodenního života a techniky.
Vlastní ozdoba z kreativní dílny
Rautis obnovil samostatné fungování v roce 1995 a o několik let později otevřel prodejnu s kreativní dílnou i exkurzní trasu. Návštěva je zajímavá právě tím, že nekončí pouze pozorováním práce zkušených výrobců.
V dílně si lze pod vedením lektorek vyzkoušet montování a splétání jednodušších ozdob. Z připravených perliček tak vznikne vlastní dekorace, kterou si návštěvník odnese domů. Nejde přitom o samostatné foukání skla u kahanu, ale o praktickou část výroby, při níž se jednotlivé perličky skládají do výsledného tvaru. Cena se odvíjí od spotřebovaného materiálu a zvoleného výrobku.
Exkurze se konají na adrese Poniklá 153. Jedna skupina může mít nejvýše 20 osob, proto se zejména v letní sezoně a před Vánocemi vyplatí rezervace předem. Aktuální časy, vstupné i dostupnost dílny je vhodné ověřit před cestou. Zaparkovat lze na velkém parkovišti nad návsí u čísla 141, odkud je provozovna vzdálená asi 200 metrů.
Řemeslo s pečetí UNESCO
Výjimečnost ponikelské výroby potvrzuje zápis na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva z roku 2020. UNESCO ocenilo nejen samotné vánoční ozdoby, ale také zachované technologické postupy, znalosti a způsob předávání řemesla.
Poniklá přitom není jen cílem za skleněnými perličkami. Při procházce obcí lze narazit na desítky zachovaných roubených staveb lidové architektury. K nejvýraznějším patří Krejčův statek z roku 1833. Návštěva manufaktury se tak snadno stane součástí širšího výletu po Podkrkonoší – zvlášť pro ty, kteří chtějí poznávat místa, kde tradice není vystavena pouze v muzeu, ale stále se tu každý den vyrábí.