Jedna z výrazných raných zvukových adaptací slavné divadelní hry zamíří do pražského Kina Ponrepo. Německý film Žebrácká opera (Die 3 groschenoper) režiséra Georga Wilhelma Pabsta se zde promítne ve čtvrtek 22. října 2026 od 18 hodin. Snímek z roku 1931 trvá 91 minut a dodnes přitahuje pozornost nejen svým příběhem, ale také okolnostmi svého vzniku a pozdějšího zákazu.
Podsvětí místo uhlazeného města
Film vychází z divadelní předlohy Bertolta Brechta a hudby Kurta Weilla. Jeho dějištěm je Londýn, ovšem nikoli ten z turistických průvodců. Příběh se odehrává mezi zločineckými skupinami a lidmi pohybujícími se na hranici zákona. Do středu dění se dostává bandita Mackie Messer a jeho vztah s Polly, dcerou Peachuma, který si vybudoval postavení „krále žebráků“.
V hlavní roli Mackieho Messera se představí Rudolf Forster, Polly hraje Carola Neher. Dále účinkují například Reinhold Schünzel, Fritz Rasp, Valeska Gert a Lotte Lenya. Právě spojení hudebních čísel, ironie a obrazu podsvětí dává filmu charakter parodické hudební komedie, která se současně dotýká společenských poměrů.
Když se divadelní hra potká s filmem
Pabstova adaptace není pouhým záznamem divadelního představení. Filmové zpracování se od původní hry v několika ohledech odlišuje a některé ostřejší společenské či agitační prvky předlohy byly zmírněny. Právě otázka, jak má být Brechtova a Weillova hra převedena na plátno, vedla ke konfliktu mezi autory a produkční společností.
Dobový snímek tak může být zajímavý i pro diváky, kteří se zajímají o dějiny kinematografie. Ukazuje totiž období, kdy se zvukový film teprve rychle rozvíjel a tvůrci hledali způsob, jak pracovat s dialogem, písněmi a divadelní stylizací v novém médiu. Film je zároveň dokladem toho, že adaptace známého díla nemusí být jen technickým převodem, ale také výsledkem složitých uměleckých a produkčních rozhodnutí.
Od premiéry k zákazu
Historie Žebrácké opery pokračovala i mimo filmové plátno. V Německu byl snímek v roce 1933 zakázán, tedy v době nástupu nacistického režimu a zpřísňování kulturní cenzury. Projekce v Ponrepu proto připomene také širší dějiny filmu, v nichž o osudu děl nerozhodovala pouze jejich umělecká hodnota, ale také politická situace.
Zařazení snímku do programu je příznačné pro kino, které se zaměřuje na filmové dědictví a tituly ze sbírek Národního filmového archivu. Pabstovu verzi je přitom třeba odlišovat od československé filmové Žebrácké opery Jiřího Menzela z roku 1991. Stejný český název zde označuje jiný film i jiné období vzniku.
Ponrepo v historickém Konviktu
Kino Ponrepo sídlí v historickém komplexu Konviktu v Bartolomějské ulici v centru Prahy. Jeho program kombinuje klasické snímky, archivní objevy a vybrané novější filmy, které se v běžné distribuční nabídce objevují jen zřídka. Návštěva tak může být příležitostí spojit filmový zážitek s poznáním jedné z pražských kulturních institucí.
Promítání se koná na adrese Bartolomějská 11, Praha 1. Aktuální informace o vstupenkách a programu je vhodné před návštěvou ověřit přímo u kina, protože pokladna funguje především ve dnech projekcí. Pro návštěvníky se sníženou pohyblivostí je sál přístupný přes dvůr po zazvonění u hlavního vchodu; k dispozici jsou také místa pro vozíčkáře, indukční smyčka a titulkovací zařízení. Součástí prostoru je kavárna, kde lze návštěvu doplnit posezením před filmem nebo po něm.