Jeden architekt, několik výrazně odlišných podob Prahy. Pavel Janák pomáhal formovat český architektonický kubismus, později navrhoval ve funkcionalistickém duchu a zasahoval také do historických staveb. Jeho pražské realizace proto nejsou jen zastávkami u zajímavých domů: společně vyprávějí o proměně architektury během první poloviny 20. století.
Adria: výrazný dům v srdci města
Na Jungmannově ulici stojí palác Adria, který na první pohled vybočuje z okolní zástavby. Jeho průčelí členěné oblými a hranatými tvary připomíná italské renesanční paláce, včetně věží a cimbuří. Právě tato kombinace historických inspirací s moderním výtvarným jazykem dává budově její nezaměnitelnou siluetu.
Palác vznikl pro pojišťovnu Riunione Adriatica di Sicurtà a jeho návrh je spojen se jmény Pavla Janáka a Josefa Zascheho. Při popisu jejich podílu je namístě opatrnost: oba architekti se podíleli na podobě stavby a bývají uváděni jako spoluautoři její fasády. Adria patří k pražské památkové rezervaci zapsané na seznamu UNESCO. Pro návštěvníka je nejlépe čitelná zvenčí; přístup do vnitřních prostor závisí na jejich aktuálním využití.
Baba: funkcionalismus jako plán celé čtvrti
Jinou Janákovu tvář ukazuje vilová kolonie Baba. V letech 1932 až 1940 zde vzniklo 33 vil, zasazených do mírného jižního svahu. Janák navrhl urbanistické řešení, jednotlivé domy však vytvářeli různí architekti, mezi nimi Josef Gočár, Ladislav Žák a Mart Stam. Výsledkem není soubor stejných staveb, ale promyšlené prostředí, v němž se různé návrhy doplňují.
Čtyři paralelní ulice a poloha domů pomáhají omezit vzájemné stínění. Při procházce si lze všímat plochých střech, teras, čistých objemů i výhledů, ale také toho, jak urbanistický plán propojuje jednotlivé domy. Baba je obytná čtvrť, nikoli skanzen: je třeba respektovat soukromí obyvatel a zůstat ve veřejném prostoru. Od roku 1993 má status městské památkové zóny a od roku 2020 je součástí seznamu Evropského dědictví.
Libeňské soumostí: architektura v každodenním provozu
Janákova práce se neomezovala na reprezentativní paláce ani na obytné čtvrti. S Františkem Mencllem se podílel na technickém a architektonickém řešení Libeňského soumostí. Jeho výraz je přesnější spojovat s Janákovým robustně puristickým obdobím než ho bez výhrad označovat za kubistický. Právě tato střídmější poloha ukazuje, že architekt hledal pro různé úkoly různé prostředky.
Soumostí tvoří více mostních objektů a navazujících komunikací. Město v květnu 2025 oznámilo zahájení první etapy rekonstrukce, která se týká úseku dlouhého přibližně 1 200 metrů. Před cestou sem je proto rozumné ověřit aktuální dopravní režim a průchodnost. I při případných omezeních stojí za pozornost, jak se architektonické řešení stává součástí běžného pohybu městem.
Na Hradě také jako obnovitel
Janákův vztah k Praze se nevyčerpává návrhy nových staveb. Podílel se i na obnově Pražského hradu a v roce 1955 upravil Zlatou uličku ve spolupráci s výtvarníkem Jiřím Trnkou. Pražský hrad oznámil restaurátorskou obnovu fasád s návratem k podobě z této doby. Aktuální přístupnost jednotlivých částí je vhodné před návštěvou ověřit.
Právě spojení nového a historického dává poznávání Janákovy Prahy zvláštní smysl. Adria ukazuje odvážnou práci s tvarem, Baba promyšlené plánování moderní čtvrti a Libeňské soumostí architekturu začleněnou do infrastruktury. Na Hradě se pak pozornost obrací k tomu, jak lze historické prostředí upravovat a obnovovat. Nejde o jedinou trasu s jedním začátkem a koncem, ale o několik pražských zastavení, která společně odhalují proměnu jednoho architektonického myšlení.