Rozhovor s účastníkem povstání v Sobiboru, vzpomínky přeživších nacistického pronásledování i pohled na zrod moderního Izraele. Takový program nabídnou Lanzmannovské dny v Praze, které od 22. do 30. září 2026 připomenou sté výročí narození francouzského režiséra, spisovatele a intelektuála Clauda Lanzmanna.
Festival pořádají nakladatelství PROSTOR, Francouzský institut v Praze a Židovské muzeum v Praze. Nejde přitom o přehlídku soustředěnou na jediné místo. Jednotlivé projekce a debaty se uskuteční v několika pražských kulturních institucích a nabídnou příležitost poznat Lanzmanna nejen jako filmaře, ale také jako autora memoárů a výraznou osobnost evropského myšlení.
Filmy, které nechávají promlouvat svědky
Lanzmannův přístup byl založený především na dlouhém rozhovoru a pozorném naslouchání. Jeho dokumenty často nestavějí na dobových záběrech, ale na přítomnosti lidí, kteří dějiny sami zažili nebo se s nimi setkali z bezprostřední blízkosti. Právě tento způsob práce je patrný ve výběru pražského programu.
Festival zahájí 22. září v Kině 35 projekce filmu Sobibor, 14. října 1943, 16 hodin z roku 2001. Snímek zachycuje rozhovor s Yehudou Lernerem, účastníkem povstání ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Po projekci bude následovat debata s Laurou Koeppel a Juliette Simont, dvěma Lanzmannovými spolupracovnicemi. Diskuse proběhne ve francouzštině s konsekutivním překladem do češtiny a moderovat ji bude překladatel Jan Machonin.
O den později, 23. září, uvede Edison Filmhub dokument Poslední z nespravedlivých. Jeho hlavní postavou je Benjamin Murmelstein, poslední předseda židovské rady v terezínském ghettu a jediný z takzvaných židovských starších, který přežil válku. Terezínská stopa se v programu vrací také v dalších filmech, a české publikum tak může sledovat, jak Lanzmann zachycoval komplikované role lidí sevřených nacistickým systémem.
Od filmu k Lanzmannovým memoárům
Čtvrtek 24. září propojí film s literaturou. V Maiselově synagoze se uskuteční večer věnovaný českému vydání Lanzmannových memoárů Patagonský zajíc. Knihu, která vyšla v překladu Jana Machonina v nakladatelství PROSTOR, doplní projekce dokumentu Není nic než život z roku 2009 a debata s filozofkou Juliette Simont. Moderátory budou Magdalena Platzová a Jan Machonin. Podle Židovského muzea je vstup na tento program zdarma.
Ve stejný den nabídne Kino Atlas film Proč Izrael z roku 1973. Jde o Lanzmannův první film a zároveň o mnohovrstevnatý portrét izraelské společnosti a mladého státu. Zařazení snímku ukazuje, že festival nechce Lanzmannovo dílo zúžit pouze na dokumenty o holokaustu. Zajímá se také o jeho dlouhodobý vztah k Izraeli a o otázky, které se pojí s jeho vznikem a další existencí.
Přeživší, Terezín a česká stopa
Program pokračuje 29. září filmem Čtyři sestry. Dokument je složený ze čtyř svědectví žen, které přežily nacistické pronásledování a vyhlazovací tábory. Mezi nimi je také Ruth Eliášová, rodačka z Moravské Ostravy. Její přítomnost dává snímku přímou vazbu k českému prostředí a připomíná, že příběhy zachycené Lanzmannem se týkají i lidí, jejichž životy začínaly v českých zemích.
Závěr festivalu 30. září obstará dvojprogram v Kině Atlas: Živý, který šel okolo a Zpráva Karského. První film se věnuje výpovědi Maurice Rossela, delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže, jenž v roce 1944 navštívil nacisty inscenované terezínské ghetto. Druhý zachycuje svědectví polského odbojáře Jana Karského. Společným tématem je otázka, co lidé během války viděli, co dokázali rozpoznat a jak o tom později vypovídali.
Prakticky: festival na několika místech Prahy
Kino 35 Francouzského institutu najdete ve Štěpánské 35 v Praze 1. Edison Filmhub sídlí v Jeruzalémské ulici 2 a Kino Atlas v centru metropole. Literárně-filmový večer 24. září se koná v Maiselově synagoze v Maiselově ulici 10. Vstupné není pro všechny části festivalu jednotné; u jednotlivých projekcí je proto vhodné před návštěvou ověřit aktuální ceny, dostupnost vstupenek a případné změny programu u konkrétního pořadatele.
Lanzmannovské dny jsou zajímavým tipem pro každého, kdo chce pražskou kulturní nabídku poznávat v širších souvislostech. Festival připomíná důležité filmy, ale zároveň otevírá prostor pro debatu o paměti, svědectví a odpovědnosti. Díky propojení projekcí, osobních setkání a českého vydání memoárů může být vstupem k dílu autora, jehož otázky zůstávají aktuální i dlouho po vzniku jednotlivých filmů.