Největší pozornost v Muzeu Prahy poutá téměř dvě stě let starý papírový model. Langweilova Praha ale není jen působivá maketa města. Je také cenným svědectvím o podobě historického centra v době, kdy ještě nestály mnohé dnešní ulice a řada domů, především v někdejším Židovském Městě, čekala na zánik.
Muzeum s příběhem ukrytým ve zdech
Muzeum hlavního města Prahy vzniklo z iniciativy muzejního výboru schváleného v roce 1881. Jedním z důvodů byla obava, že pražské památky budou ničeny nebo odváženy za hranice. První výstavní prostory získala instituce v kavárenském pavilonu na Poříčí. Ten později ustoupil Severojižní magistrále a v roce 1974 zanikl.
Dnešní novorenesanční budova vyrostla podle návrhu Antonína Balšánka v letech 1896 až 1898 a veřejnosti se otevřela v roce 1900. Její průčelí zdobí symbolická výzdoba od sochaře Ladislava Šalouna. Pozornost si zaslouží také takzvaní Zazděnci. Do stěn byly zabudovány kamenné portály, erby, náhrobky, domovní znamení a další části zbořených pražských domů. Kdo si jich všimne, získá ve městě další vrstvu příběhu: připomínku Prahy před rozsáhlými přestavbami na přelomu 19. a 20. století.
Město v čase spojuje historii s projekcí
Po rozsáhlé rekonstrukci, která probíhala v letech 2020 až 2025, se hlavní budova znovu otevřela 6. prosince 2025. Nová stálá expozice Město v čase nepředstavuje dějiny Prahy pouze prostřednictvím vitrín a popisků. Pracuje s projekcemi, zvukem, světlem, interaktivními prvky a podle koncepce muzea také s nástroji umělé inteligence.
Expozice je rozčleněna do pěti sálů. Návštěvník se nejprve podívá na město z ptačí perspektivy, poté se setká s oživenými obrazy lidí z 19. století a dostane se k samotnému Langweilovu modelu. Další část přibližuje příběh jeho autora a proměny pražských vltavských břehů od 19. století do současnosti. Výrazným prvkem je také přibližně dvacet metrů dlouhý Živý sál, v němž projekce proměňuje pražskou krajinu před očima návštěvníků.
Pro rodiny a děti jsou připraveny interaktivní úkoly. Při nich mohou návštěvníci využít chytrý náramek, sbírat body a podle výsledku získat odměnu. Muzeum tak nabízí několik způsobů, jak se do poznávání města zapojit – od klidného pozorování historických předmětů až po aktivní hru.
Langweil zachytil Prahu před velkou proměnou
Antonín Langweil, zaměstnanec Univerzitní knihovny v Klementinu, začal model vytvářet v roce 1826 a věnoval mu přibližně jedenáct let práce. Z papírové lepenky vybudoval historické jádro Prahy v měřítku 1 : 480. Model zachycuje Staré Město, Malou Stranu a Pražský hrad na ploše přesahující 20 metrů čtverečních. Obsahuje více než dva tisíce budov.
Jeho hodnota spočívá v neobvyklé míře detailu. Langweil nezobrazil jen uliční fasády, ale také dvory, zahrady a hospodářskou zástavbu uvnitř parcel. Model tak ukazuje město, které z běžné procházky často nepoznáme. Pro některé později zbořené stavby představuje významný, případně jediný dochovaný doklad jejich podoby.
V současné expozici je model rozdělen do dvanácti cylindrických vitrín. Neznamená to, že by byl nově fyzicky rozebrán – jeho konstrukce se skládá z 52 dílů. Rozdělení umožňuje sledovat jednotlivé části zblízka a návštěvníci se díky němu nemusejí shlukovat kolem jediné velké vitríny. Podle muzea má být v této podobě vystaven přibližně pět let.
Proč se vystavuje v přítmí
Papír je citlivý na světlo, a proto model návštěvník uvidí v tlumeném osvětlení a ve speciálních vitrínách. Ty pomáhají udržovat vhodné klimatické podmínky a chránit křehké dílo před dalším poškozením. V roce 2025 byl Langweilův model podle tiskových materiálů Muzea Prahy zařazen Ministerstvem kultury mezi kulturní památky.
Hlavní budovu najdete na adrese Na Poříčí 1554/52 v oblasti Florence. Aktuální návštěvní režim, případná omezení bezbariérového vstupu i program komentovaných prohlídek je vhodné před cestou ověřit na webu muzea. Instituce spravuje také další místa, například Dům U Zlatého prstenu, Podskalskou celnici na Výtoni, Clam-Gallasův palác nebo areál Ctěnice. Návštěvu Muzea Prahy tak lze pojmout jako začátek širšího putování po městě, jeho dějinách a proměnách.