Přebuz patří k místům, kde čísla jen těžko vystihnou skutečný příběh. V nadmořské výšce kolem 886 metrů působí jako malé horské sídlo, přesto má statut města a bývá označována za nejmenší město v České republice. Dnešní klid a liduprázdnost jsou však v ostrém kontrastu s minulostí. Přebuz bývala významným hornickým centrem, v němž se těžil cín a žili zde téměř tři tisíce lidí.
Osada vznikla podle místní kroniky roku 1347 příchodem německých kolonistů, první písemná zmínka je ale až z roku 1542. V polovině 16. století získala hornické svobody a Šlikové zde zřídili horní úřad. Největší rozmach těžby přišel mezi lety 1698 a 1760. Pozdější pokusy dolování obnovit už tak úspěšné nebyly a průmyslová éra postupně skončila.
Stezka, která čte krajinu místo turistických cedulí
Nejlepší způsob, jak Přebuz poznat, představuje hornická poznávací trasa. Měří 5,2 kilometru a má třináct zastavení. Nevede jen kolem několika izolovaných památek, ale krajinou, v níž se hornická činnost propsala téměř do každého záhybu.
Uvidíte pinkové tahy, propadliny, haldy, štoly, pozůstatky šachet i starých úpraven cínové rudy. Dochovaly se také sejpy, tedy navršený materiál po rýžování, a vodní díla. Přebuzský dědičný příkop Erbgraben vznikl pravděpodobně v 16. století a přiváděl vodu k dolům, úpravnám a dílnám. Je dlouhý přibližně 5,5 kilometru a ústí do Rotavského potoka.
Trasa připomíná také důl Ritter, původně nazývaný Frischglück. Na počátku 20. století dosáhl hloubky zhruba 120 metrů a řady propadlin v terénu dodnes naznačují směr někdejších rudných žil. Moderní důlní závod tvořily mimo jiné šachty Otto, Hlavní a Ritterova. Za druhé světové války se zde spolu s cínem získával arsen a wolfram. Po těžbě zůstaly betonové základy, torzo úpravny, trafostanice a železobetonový skelet těžní věže.
Kostel, starý hostinec a výhled z Čertovy hory
Hornickou minulost doplňuje samotné centrum města. Nad východním okrajem náměstí stojí kostel sv. Bartoloměje, pozdně barokní jednolodní stavba s výraznou polohou. Prameny se v přesném roce dokončení rozcházejí, jisté však je, že kostel vznikl v závěru 18. století. Vedle něj najdete bývalou faru, jejíž starší předchůdce je doložen už roku 1567.
K nejstarším zdejším domům patří venkovský dům č. 46, dříve označovaný číslem 72. Býval zájezdním hostincem a zachoval si historické konstrukce i některé původní výplňové prvky. Objekt prochází rekonstrukcí, takže jeho stav i přístupnost se mohou měnit.
Za výhledem se vyplatí vystoupat na Čertovu horu, vysokou 987 metrů. Výrazný kuželovitý vrch nabízí za dobré viditelnosti pohledy na Krušné hory, Smrčiny, Český les, Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu i Doupovské hory.
Rašeliniště jako protiváha hornické krajiny
Jen málokde je tak zřetelný kontrast mezi lidskou činností a divokou přírodou jako v okolí Přebuze. Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště chrání rozsáhlá rašeliniště, podmáčené smrčiny, otevřená i klečová vrchoviště, přechodová rašeliniště a vřesoviště.
Území je cenné také výskytem rosnatek a vzácných ptáků, mezi něž patří tetřívek obecný, tetřev hlušec, bekasina otavní nebo čáp černý. Přitom ani tady nechybí hornická stopa: v nivách a sedimentech se kdysi rýžovaly cínové rudy a součástí chráněných hodnot jsou i společenstva vázaná na ruiny bývalé úpravny. Do rezervace je možné vstupovat pouze po značených turistických stezkách.
Sauersack připomíná i temnou stránku těžby
Výlet lze rozšířit o nedalekou lokalitu Rolava–Sauersack, někdejší důlní areál spojený s nacistickým válečným hospodářstvím. Závod na těžbu a zpracování cínové rudy začal vznikat v roce 1940. Dochovaly se pozůstatky šachet, rudného mlýna, úpravny, zásobníků, trafostanice a dílen. Naproti přes silnici býval zajatecký tábor.
Sauersack dnes není běžným návštěvnickým areálem s upravenou prohlídkovou trasou. Je archeologickou lokalitou a památníkem nucené práce, který je třeba vnímat s respektem. Do ruin, štol, šachet ani propadlin není bezpečné vstupovat. Stejně tak hornická trasa u Přebuze vede místy mokrým a měkkým terénem, proto se hodí pevná nepromokavá obuv.
Před cestou je vhodné ověřit stav horských komunikací, parkování i možnosti občerstvení. Některé silnice v okolí mohou být sezonně uzavírané. Přebuz není místem pro rychlou zastávku s jistotou širokých služeb, ale pro návštěvníka, který chce poznat méně známou českou krajinu, nabízí mimořádně soustředěný příběh: cínovou horečku, opuštěné doly, rašeliniště, horské výhledy i paměť válečných událostí na několika kilometrech.