Před rabskými hradbami přišel Jan Žižka v roce 1421 o své pravé, tedy druhé zdravé oko. Samotné zranění patří k bezpečně doloženým událostem, přesný způsob jeho vzniku však zůstává nejistý. Vypráví se o zásahu střelou, tříšce ze stromu nebo o konkrétním obránci hradu. Tyto podrobnosti je třeba vnímat spíše jako pozdější tradované verze než jako jistý historický fakt.
Dvakrát dobytá pevnost
Rabí se během husitských válek stalo jedním z opěrných bodů odpůrců husitského hnutí. Páni z Rýzmberka stáli na straně krále Zikmunda Lucemburského, a husitská vojska vedená Janem Žižkou proto hrad oblehla dvakrát – v letech 1420 a 1421. V obou případech se husitům podařilo Rabí dobýt.
Útoky hrad výrazně poškodily. Jeho majitelé však získali za způsobené škody a svou věrnost králi finanční náhradu, která jim umožnila zahájit obnovu. Rabí tak nezůstalo jen vojenskou pevností, ale postupně se proměnilo v reprezentativní šlechtické sídlo s mimořádně pokročilým opevněním.
Od sídla Rýzmberků k mohutné zřícenině
Počátky hradu nejsou zcela objasněné. Pravděpodobně vznikl v první polovině 14. století jako sídlo pánů z Rýzmberka. První písemná zpráva pochází z roku 1380. Poloha nad Otavou nebyla náhodná: hrad mohl kontrolovat oblast horního Pootaví, obchodní trasu mezi Sušicí a Horažďovicemi i okolí řeky, kde se rýžovalo zlato.
Původní jádro tvořil palác chráněný kamennými hradbami. V dalších desetiletích přibyly věže, nové obranné okruhy, studna a předhradí s hospodářským zázemím. Největší stavební rozmach přišel na přelomu 15. a 16. století za Půty Švihovského z Rýzmberka. Vznikl nový palác, rozsáhlé nádvoří s konírnou a cisternou a také mohutný dělostřelecký okruh s baštami. Tehdejší Rabí patřilo k nejvyspělejším opevněným areálům ve střední Evropě.
Dominantou zříceniny je donjon, mohutná obytná a obranná věž. Z jejího ochozu se otevírá pohled na hradní areál, Otavu a krajinu Prácheňska. Za pozornost stojí také rozsáhlá sklepení, ve skále tesaná hradní studna a pozůstatky středověkého hygienického systému s prevéty a odpadní jímkou.
Úpadek, požár a záchrana
Po smrti Půty Švihovského začali jeho synové kvůli dluhům rodový majetek rozprodávat. Rabí postupně měnilo majitele a mezi držitele panství patřili například Kurcpachové z Trachenberka, Malovcové z Libějovic, Rožmberkové a Chanovští z Dlouhé Vsi. Hrad ztrácel rezidenční význam a postupně chátral.
Na počátku 18. století jej získal pasovský kníže-biskup Jan Filip kardinál z Lamberga. Lamberkové dávali přednost pohodlnějšímu baroknímu zámku v Žihobcích. Rabí v první polovině 18. století vyhořelo, přišlo o střechy i dřevěné části a následně sloužilo lidem z okolí jako zdroj stavebního kamene.
První záchranné zásahy se objevily už v 19. století. Systematičtější péči později převzal Spolek pro zachování památek v horním Pootaví v Horažďovicích. Prováděl zajišťovací práce, drobné archeologické výzkumy, založil hradní muzeum a začal organizovat komentované prohlídky. Od roku 1954 je Rabí ve státní správě a od roku 1978 má status národní kulturní památky. Dnes o něj pečuje Národní památkový ústav.
Hrad, který žije i dnes
Současnost Rabí nespočívá jen v konzervování kamenných zdí. Od dubna 2026 vede hrad kastelánka Hana Rudová, která je s jeho provozem spojena už od roku 2001. Plánuje postupně rozšířit výklad o takzvaný druhý život památky – o období zkázy, záchranné práce od 19. století i proměny moderní památkové péče.
Součástí nového badatelského směru je také archivní výzkum. Ten upozornil například na Kryštofa Chanovského z Dlouhé Vsi, který podle dosavadních poznatků na Rabí přímo pobýval a později se zařadil mezi významné osobnosti správy Českého království. Připravuje se rovněž publikace, která má hrad představit v širších historických souvislostech.
Návštěvníci si dnes mohou vybrat mezi okruhy zaměřenými na věž, palác a nádvoří. Hrad není plně bezbariérový, protože jeho terén je svažitý, kamenitý a místy schodišťovitý. Praktické informace o otevírací době a vstupném se mění podle sezony, proto je dobré ověřit je před cestou.
Rabí nekončí u hradní brány
Výlet lze prodloužit procházkou městem Rabí, jehož historické jádro je městskou památkovou zónou. Dochovaly se zde domy se staršími, místy gotickými základy, pozůstatky městského opevnění, židovský hřbitov i hřbitovní kostel svatého Jana Nepomuckého. Za návštěvu stojí také kostel Nejsvětější Trojice, který Půta Švihovský dokončil a v roce 1498 nechal vysvětit. Rabí tak nabízí příběh, jenž pokračuje od husitského obléhání přes staletí chátrání až k dnešní péči o jednu z nejpůsobivějších zřícenin českého středověku.