Do pískovcových skal Rabštejnského údolí se za druhé světové války ukryla výroba součástí letadel i vrtulníků. Podzemní komplex u Janské není jen technickou památkou, ale také místem spojeným s nucenou prací a smrtí stovek vězňů. Dnes se jeho část otevírá návštěvníkům s průvodcem a nedaleko stojí památník bývalého tábora.
Od Preidlovy přádelny k válečné výrobě
Průmyslový příběh Rabštejna začal v 19. století. Franz Preidl zde postupně vybudoval tři přádelny bavlny – první v roce 1860, další v letech 1864 a 1867. Kolem roku 1910 podnik zaměstnával přibližně tisíc lidí a patřil k významným průmyslovým provozům v údolí, jehož energii využívala řeka Kamenice.
Po první světové válce textilní výroba slábla a na konci 30. let zanikla. Prázdný areál následně získal nový, podstatně temnější účel. V roce 1942 jej převzala německá firma Weser Flugzeugbau Bremen. V Rabštejně se vyráběly součásti letadel Junkers a vrtulníku FA 223 a postupně zde vzniklo jedenáct montážních hal.
Továrna pod skálou
Válečná výroba se přesouvala do chráněných prostor, a tak začaly v Rabštejnském údolí vznikat podzemní štoly. Na jejich ražbě, kopání kanálů, pokládání kolejí i manipulaci s materiálem pracovali vězni pobočky koncentračního tábora Flossenbürg. Podzemí mělo podle údajů provozovatele přibližně 4,5 kilometru chodeb a plochu kolem 17 500 metrů čtverečních. Veřejnosti je však přístupná jen část systému.
Pobočka tábora vznikla na konci srpna 1944 pod krycím názvem Zechstein. První skupina čtyř set mužů dorazila z Dachau 28. srpna, další transport následoval 3. září. V samotném rabštejnském satelitním táboře se počet vězňů pohyboval přibližně mezi 630 a 690. Nešlo tedy o všech zhruba šest tisíc lidí, kteří podle širších údajů prošli celým výrobním a táborovým komplexem. Ten zahrnoval také tábory totálně nasazených pracovníků a válečných zajatců.
Vězni byli ubytováni ve třech barácích za plotem se strážními věžemi a tábor střežilo 67 příslušníků SS. Podmínky byly kruté. V táborových záznamech je doloženo 59 úmrtí, české historické prameny však uvádějí odhad 80 až 100 obětí. Zemřelí byli odváženi do krematoria v Ústí nad Labem, na konci války se pohřbívalo také v hromadných hrobech.
Štoly, muzeum a místo paměti
Po osvobození převzala areál československá armáda. Bývalé tovární prostory a podzemí sloužily jako sklad ženijního materiálu až do 90. let. V jedné ze štol dnes funguje malé soukromé muzeum s fotografiemi, nálezy a informacemi o textilní minulosti, válečné výrobě i poválečném využití areálu.
Prohlídka trvá přibližně dvě hodiny a vede převážně pískovcovými štolami. Uvnitř bývá kolem 10 °C, proto se hodí teplé oblečení a vlastní baterka. Návštěva je možná po předchozí domluvě s průvodcem, obvykle ve skupinách od osmi do dvaceti lidí. Z parkoviště u pokladny a kiosku je možné pokračovat pěšky k památníku bývalého tábora, vzdálenému zhruba dva kilometry.
V prostoru tábora se dochovaly základy baráků, zakonzervované základy strážnice SS a části původního oplocení. Pietní místo doplňuje pomník obětem nacistického režimu a informační tabule. Památník je třeba vnímat v tichosti – podzemní továrna ukazuje technickou stránku válečného provozu, zatímco tábor připomíná lidi, kteří jej budovali za cenu vlastního zdraví a života.
Bailey Bridge má dostat nové místo
Novou kapitolu rabštejnského areálu představuje most typu Bailey Bridge, který se do údolí dostal po válce. Československá armáda jej přemístila z Chebu a využívala při provozu skladů ženijního materiálu. Dlouhá léta zůstal v korytě Kamenice.
Obec Janská a Spolek Rabštejn připravily sbírku na jeho vyzvednutí, opravu a přesun k muzeu. Plán počítá s vyjmutím jeřábem, pískováním, opravou, novým nátěrem a umístěním na betonové podstavce. Organizátoři chtěli získat 1,1 milionu korun a most označovali za jeden z přibližně dvaceti dochovaných exemplářů tohoto typu v Česku. K 31. srpnu 2026 však z dostupných podkladů nelze spolehlivě potvrdit, zda už byl přesun dokončen.
Rabštejnské údolí tak spojuje přírodu kaňonovitého údolí, průmyslové dědictví i naléhavou paměť 20. století. Pro návštěvníka je nejpůsobivější právě jejich propojení: z bývalých přádelen vede cesta do skalních štol a odtud k místu, kde se připomíná osud vězňů.