Uprostřed poutního areálu stojí kruhová kaple, která nepůsobí jako běžný kostel. Obklopuje ji čtyřkřídlý ambit a v jeho rozích jsou ukryty čtyři menší kaple. Nad vstupem se zvedá věž, celý celek pak vytváří působivou barokní kompozici jen několik set metrů od náměstí v České Kamenici.
Poutní kaple Narození Panny Marie patří k nejvýznamnějším památkám města i širšího regionu. Pro návštěvníka je zajímavá nejen architekturou, ale také příběhem mariánské úcty, která se zde rozvíjela po několik staletí.
Socha, kolem níž poutní místo vyrostlo
Centrem zdejší tradice je dřevěná zlacená socha Panny Marie s Ježíškem z roku 1680. Podle farních podkladů ji pro českokamenické Růžencové bratrstvo vytvořil žitavský sochař Kristián Ulrich. Další popisy její původní umístění spojují s oltářem v děkanském kostele svatého Jakuba.
Ještě před vznikem dnešního areálu byla socha vystavována v dřevěné pohřební kapli u starého městského hřbitova. Českokamenický děkan Jindřich Ignác Teigl zde po svém působení od roku 1706 začal připravovat důstojnější poutní místo. S jeho příběhem se pojí také tradice, podle níž své uzdravení po morové epidemii v letech 1713 až 1714 přičítal přímluvě Panny Marie.
Dobové záznamy připomínají množství mší i uzdravení, která poutníci spojovali s mariánskou sochou. Tyto zprávy je třeba chápat především jako součást tehdejší náboženské tradice a svědectví o významu místa, nikoli jako lékařsky ověřené události. Do České Kamenice přicházeli lidé z okolních měst, například z Nového Boru a Kamenického Šenova, ale také z Lužice.
Barokní celek s neobvyklým půdorysem
Centrální kaple vznikala v letech 1736 až 1739. Ambity byly dokončeny přibližně kolem roku 1749 a celý areál se budoval až do roku 1763, kdy byly završeny práce spojené s kaplí svatého Jana Nepomuckého. V nárožích ambitu dnes najdeme také kapli Panny Marie Lurdské, Svaté rodiny a svatého Antonína Paduánského.
Autorství projektu není definitivně doloženo. Tradičně se stavba spojuje se stavitelem Jakubem Schwarzem a místním polírem Janem Jiřím Katschinkem. Novější odborné srovnání však s určitou pravděpodobností uvažuje o významném litoměřickém staviteli Octaviu Broggiovi. Právě kruhové řešení centrální kaple a promyšlené propojení s ambitem ukazují, že nešlo o bezvýznamnou venkovskou stavbu.
Interiér proměněný v 19. století
Hlavní oltář pochází z roku 1746 a nese uctívanou sochu Panny Marie Kamenické. Na dnešní podobě interiéru se však výrazně podepsala velká renovace z let 1883 až 1885. Financoval ji průmyslník, mecenáš a dlouholetý českokamenický starosta Franz Preidl.
Tehdy klenbu kopule doplnily fresky Ferdinanda Brunettiho s výjevy ze života Panny Marie. Přibyly také bohaté štuky, imitace mramoru, malovaná okna a boční votivní kaple svatého Františka Xaverského. Při prohlídce stojí za pozornost rovněž čtrnáct zastavení křížové cesty rozmístěných v ambitu, dřevěné rokokové sochy světců a skupina Ukřižování s Pannou Marií a svatým Janem.
Kaple, park a paměť starého hřbitova
Poutní areál dnes není izolovanou památkou. Navazuje na něj park Franze Preidla a plocha bývalého městského hřbitova. Právě zde se dochovala Preidlova rodinná hrobka z roku 1868, cenný doklad sepulkrální architektury. Návštěva kaple tak může být přirozenou součástí procházky historickým centrem a městskou památkovou zónou České Kamenice.
Po období chátrání se areál dočkal rozsáhlé obnovy v letech 1995 až 1998. Na rekonstrukci se podílelo město, římskokatolická církev i Ministerstvo kultury České republiky. Památka je dnes státem chráněná a její prostor znovu umožňuje vnímat nejen jednotlivé obrazy, oltáře a sochy, ale především celek, v němž se propojuje barokní architektura, poutní tradice a hřbitovní historie.
Co vědět před návštěvou
Kaple se nachází na adrese U Kaple 242, přibližně 200 metrů od náměstí. Běžně bývá přístupná v hlavní návštěvní sezoně, režim se však může měnit; aktuální možnosti prohlídky je proto vhodné před cestou ověřit u města nebo farnosti. Pro skupiny lze podle turistických informací domluvit také komentovanou návštěvu. K dispozici je rovněž virtuální prohlídka interiéru.