Jen málokterá stavba v Havířově tak dobře spojuje architekturu, vznik nového města a proměny kulturního života jako Kulturní dům Radost. Jednopatrový objekt v ulici Alšova působí slavnostně, ale zároveň přirozeně zapadá do okolní zástavby. Jeho symetrická fasáda, boční křídla a průchody jsou typickými znaky sorely, tedy československé podoby socialistického realismu v architektuře.
Výrazná stavba havířovské sorely
Budova byla postavena v roce 1955, v období, kdy se Havířov teprve formoval jako nové město pro obyvatele spojené s průmyslovým rozvojem regionu. Stavitelé tehdy nevytvářeli pouze jednotlivé domy, ale celý promyšlený městský celek. Veřejné budovy, obytné bloky, ulice i zeleň měly tvořit reprezentativní a přehledné prostředí.
Radost je obdélná zděná a omítaná stavba s jedním nadzemním podlažím. Po stranách hlavní části se nacházejí symetricky uspořádaná křídla, která navazují na blok obytných domů. Právě návaznost na okolní zástavbu je důležitá – budova nestojí osamoceně, ale je součástí širšího urbanistického konceptu historického jádra Havířova.
Na její podobě se odrážejí motivy české novorenesance a lidového umění. Sorela přitom není samostatný oficiální historický sloh, ale běžné označení pro architekturu socialistického realismu v českém prostředí. Pro návštěvníka je zajímavé sledovat především pravidelnost kompozice, zdobnější pojetí průčelí a způsob, jakým se veřejná stavba propojuje s obytnými domy.
Místo, kde se rodil Havířov
Radost nebyla důležitá jen jako kulturní zařízení. Ještě před úplným dokončením stavby se stala místem událostí spojených se vznikem města. Dne 18. prosince 1955 zde byly předány základní listina Havířova a městské insignie. Ve stejný den byly vyhlášeny také výsledky mimořádných voleb, které určily první poslance budoucího národního výboru.
Budova tak vstoupila do dějin Havířova v době, kdy se jeho městský život teprve ustavoval. Kulturní dům nebyl pouze dekorací nového centra, ale jedním z míst, kde se formovala veřejná identita mladého města.
Od kina Radost ke kulturnímu domu
Původně objekt sloužil jako kino Radost. Dokončeno a do provozu bylo uvedeno 8. dubna 1956, tedy v době, kdy se Havířov rychle rozrůstal a potřeboval vlastní kulturní zázemí. Kino nabídlo obyvatelům nejen filmová představení, ale také přirozené místo pro setkávání.
Filmová éra skončila 30. června 1993, kdy bylo kino pro veřejnost uzavřeno. Objekt tím nezanikl, pouze se proměnila jeho funkce. Z původně specializovaného kina se stal víceúčelový kulturní dům, který může hostit různé typy programů a společenských událostí.
V současnosti se zde nachází galerie, kavárna s tanečním parketem a víceúčelový sál. Součástí domu je také Galerie Radost, kde se konají výstavy. Aktuální program a přístupnost jednotlivých prostor se mohou měnit, proto je vhodné ověřit podrobnosti u Městského kulturního střediska Havířov, které objekt spravuje.
Památka uprostřed živého města
Kulturní dům Radost je od 30. června 2003 kulturní památkou a v evidenci je veden pod rejstříkovým číslem ÚSKP 100 335. Jeho hodnota nespočívá jen ve stáří nebo ve vzhledu fasády. Důležitý je také kontext – Radost patří k souboru staveb, které společně vytvářejí historické jádro Havířova. To bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.
Návštěva domu proto dává největší smysl jako součást procházky po centru. Pozornost si zaslouží nejen samotná budova na adrese Alšova 11/234, ale i okolní obytné domy, veřejné stavby a zelené plochy. Teprve v jejich vzájemném uspořádání vynikne, jak promyšleně bylo město v 50. letech navrženo.
Radost je přitom památkou, která nezůstala uzavřená minulosti. Z někdejšího kina se stalo místo výstav, kulturních pořadů a společenského života. Právě spojení historické architektury s každodenním provozem dává této havířovské stavbě její současný význam.