Na začátku 20. století nebyla koupelna u každé ložnice, výtah ani kombinace plynového a elektrického osvětlení běžným standardem. V Reissigově vile v brněnských Pisárkách však patřily k promyšlenému vybavení domu, který měl svým obyvatelům nabídnout komfort, zdravé prostředí i reprezentativní zázemí. Stavba z let 1901 až 1902 dodnes patří k nejvýznamnějším raně moderním vilám v českých zemích.
První velká realizace Leopolda Bauera
Vilu si nechal postavit brněnský advokát Karel Reissig. Autorem byl Leopold Bauer, výrazná osobnost vídeňské moderny a žák i významný následovník Otto Wagnera. Reissigova vila se stala jeho prvním zásadním realizovaným dílem. Bauer v ní ukázal přístup, který se odkláněl od historizující architektury a hledal nový způsob, jak přizpůsobit dům modernímu životu.
Stavba vychází z představy takzvaného anglického domu, volně zasazeného do zahrady. Nešlo tedy o reprezentativní palác sevřený uliční zástavbou, ale o obytný prostor, jehož jednotlivé části mohly reagovat na světové strany, světlo, výhledy i proudění vzduchu. Dům měl být pohodlný a praktický, zároveň však působit jako výrazný architektonický celek.
Geometrie, světlo a centrální hala
Půdorys vily připomíná větrník nebo kříž s rameny orientovanými podle světových stran. Bauer pracoval s jednoduchými geometrickými principy čtverce, krychle a hranolu. Výsledkem je robustní, kompaktní hmota s kubusovými částmi a mansardovou střechou. Fasády doplňuje hrubé kamenné zdivo a geometrický dekor z modrých skleněných prvků.
Nejdůležitějším prostorem uvnitř je dvoupodlažní centrální hala. Nachází se v ní krb, schodiště i ochoz a tvoří kompoziční střed celého domu. Kolem ní se soustřeďují jednotlivé obytné a provozní části. Právě propojení dispozice s podobou fasád ukazuje, že Bauer neřešil vnější vzhled odděleně od každodenního fungování domácnosti.
Dům jako kompletní životní prostředí
Reissigova vila nebyla navržena jen jako stavební schránka. Bauer se věnoval také interiérovému vybavení a podle dostupných podkladů rovněž zahradě. Architektura, nábytek, dekorativní prvky, okolní zeleň i technické zařízení měly tvořit jednotné umělecké dílo.
Technická úroveň domu byla na svou dobu mimořádná. Kromě ústředního topení a dvojího typu osvětlení měla vila nákladní výtah, koupelnu u každé ložnice a pět splachovacích toalet. Tyto prvky nebyly samoúčelnou přehlídkou novinek. Ukazují, jak se na počátku 20. století proměňovala představa o pohodlí, hygieně a zdravém bydlení.
K životu v domě patřil také pohyb a odpočinek. Původní areál zahrnoval tenisový kurt, který mohl v zimě sloužit jako kluziště, bazén, sluneční lázně, kuželník a menší zahradní domek. Toto zázemí se v původní podobě nedochovalo, přesto pomáhá pochopit, jak široce Bauer s Reissigem uvažovali o moderním bydlení: vila měla být místem pro práci, společenský život, sport i regeneraci.
Od soukromé vily k památce
Dobový tisk označoval Reissigovu vilu za první, případně nejmodernější obytný dům v rakousko-uherské monarchii. Takové označení je třeba chápat jako dobové hodnocení, nikoli jako dnešní oficiální klasifikaci. Jisté však je, že dům patří k průkopnickým projevům rané moderní architektury a předznamenává principy, které se později uplatnily v dalších Bauerových dílech.
Po druhé světové válce vila přešla do státního vlastnictví a začala sloužit zemědělským výzkumným institucím. Dnes je spojena se sídlem Národního odrůdového úřadu. Podle dostupných podkladů se zachovala bez zásadní újmy a péče o ni se řídí požadavky památkové ochrany.
Kde vilu hledat a jak se podívat dovnitř
Reissigova vila stojí na adrese Hlinky 62/148 v Brně, v městské části Brno-střed a katastrálním území Pisárky. Nejde o památku s běžnou otevírací dobou. Do interiéru se lze dostat především při specializovaných akcích, například v rámci Open House Brno nebo Dne architektury. Podmínky a dostupnost prohlídek se mohou měnit, proto je vhodné ověřit aktuální informace u pořadatele.
Při návštěvě zvenčí stojí za pozornost především zasazení domu do zahrady, nepravidelně rozmístěná okna, kamenný povrch fasád a výrazná geometrie celé stavby. Kdo se dostane dovnitř, získá navíc možnost vnímat centrální halu a dochované či citlivě obnovené detaily jako součást promyšleného celku. Právě v tom spočívá mimořádnost vily: není jen zajímavou historickou budovou, ale ukázkou domu, který měl už před více než sto lety určovat moderní způsob života.