Voda sem kdysi přitékala dřevěným potrubím z horního zámeckého rybníka. Protože fontána spotřebovala velké množství vody, bývala historicky spuštěna jen v době pobytu panstva a pouze několik hodin denně. I tento technický detail připomíná, že kaskádová fontána nebyla obyčejnou ozdobou zahrady, ale náročným reprezentativním dílem.
Dominanta Dolního parteru
Fontána stojí na terénním zlomu mezi zahradními terasami, v Dolním parteru rozsáhlé zámecké zahrady jihozápadně od hlavního zámeckého areálu. Její čtyřúrovňová kompozice využívá přirozené převýšení a vede pohled návštěvníka po schodištích, balustrádách a jednotlivých vodních stupních.
Nejde tedy jen o samostatný vodní prvek. Fontána je součástí promyšlené zahradní scény, v níž se střídají architektonické linie, sochařské motivy a perspektiva. Z vyšších částí zahrady se otevírá pohled na její kaskády, zatímco při přiblížení vyniknou drobnější detaily výzdoby.
Od barokního rozvrhu k rokokové reprezentaci
Zámecká zahrada vznikala ve druhé polovině 17. století a její původní kompozice byla rozvržena do čtyř teras. Po roce 1750 se za vlády Schwarzenbergů začala výrazně proměňovat. Strožejší barokní základ dostával dekorativnější a scénograficky působivější rokokovou podobu.
Kaskádová fontána vznikala po roce 1750, pravděpodobně v průběhu 50. a 60. let 18. století. Návrh je v oficiálních materiálech připisován vídeňskému architektovi Andreasi, respektive Ondřeji Altomontemu. Na její výzdobě se podle údajů zámku podíleli také inspektor schwarzenberských knížecích zahrad Jan Antonín Zinner a sochař Matyáš Griessler.
Výsledkem je dílo, které odpovídá vkusu rokoka: místo strohé monumentalitu nabízí pohyb, dekorativnost a množství obrazových podnětů. Mušlový vápenec, z něhož byla výzdoba vytvořena, doplňuje vodní motivy a mění fontánu v působivý přechod mezi architekturou a přírodou.
Vodní božstva, nymfy i roční období
Sochařská výzdoba pracuje s postavami vodních božstev a nymf, ale také s rybami a žábami. Balustrádu doplňuje dvacet kamenných váz a sochařské prvky představující čtyři roční období. Každá část tak přispívá k celkovému obrazu zahrady jako uspořádaného světa, v němž má své místo voda, vegetace, zvířata i lidská postava.
U některých figur se v různých popisech liší přesné ikonografické určení. Turistické materiály zmiňují například Amfitrité, Neptuna a Tritony, zatímco odborné vzdělávací materiály Národního památkového ústavu používají u části sochařské skupiny odlišné identifikace a uvádějí mimo jiné motivy Galatey či Siléna. Bezpečnější je proto vnímat celek především jako rozsáhlý obraz vodního a přírodního světa, nikoli trvat na jediné zjednodušené interpretaci každé sochy.
Součást procházky zámeckou zahradou
Kaskádová fontána je chráněným objektem zámecké zahrady a součástí státního hradu a zámku Český Krumlov, který je národní kulturní památkou. V letech 1996 až 1998 prošla restaurováním. Při návštěvě stojí za to věnovat pozornost nejen samotné vodní kompozici, ale i schodištím, balustrádě a vztahu fontány k celému Dolnímu parteru.
Zahrada nabízí delší procházku s terasami, převýšením a nerovným povrchem. Fontánu lze spojit s návštěvou Horní zahrady, letohrádku Bellarie, hudebního pavilonu, zámeckého rybníka nebo otáčivého hlediště. Zámecká zahrada bývá přístupná zdarma a bez rezervace, aktuální sezonní režim je však vhodné před cestou ověřit.
Otevřená zahrada také automaticky neznamená, že bude fontána právě napuštěná nebo v provozu. Její fungování může ovlivnit sezona, počasí, údržba i nároky památkové péče. Právě v tom je ale její kouzlo: i bez tryskající vody zůstává výraznou připomínkou doby, kdy se zahradní architektura měnila v pečlivě komponované divadlo pro oči.