Hřbitov u Všech svatých na Roudné není jen klidným místem mezi vzrostlými stromy. Jeho kořeny sahají hluboko do středověku, k sídlům Malice a Záhoří, která předcházela založení dnešní Plzně. Právě poloha na ostrožně nad severní terasou řeky Mže pomáhá vysvětlit, proč měl zdejší kostel i pohřebiště význam dávno před vznikem Nové Plzně na konci 13. století.
Místo starší než městské hradby
Počátky hřbitova jsou podle některých pramenů kladeny přibližně do poloviny 12. století. Přesné datum však není vhodné chápat jako definitivně doložený rok založení. Jisté je, že po vzniku Nové Plzně se zde pohřbívali také obyvatelé nového města a později především lidé z okolních předměstí.
Význam areálu vzrostl po josefinských reformách z roku 1784, které vedly ke zrušení hřbitovů uvnitř měst. Plzeňané tehdy využívali zejména pohřebiště u Všech svatých a u svatého Mikuláše. V průběhu 18. století se plocha roudenského hřbitova zvětšila zhruba na trojnásobek. Po dalším rozšíření po roce 1868 vznikla novější část s obdélným půdorysem o rozloze přibližně 1,4 hektaru.
Alej, litinový kříž a hrobky měšťanů
Novější část areálu má promyšlenou parkovou kompozici. Od vstupní brány vede hlavní osa lemovaná alejí vzrostlých stromů a v jejím středu stojí výrazný litinový kříž. Západní ohradní zeď doplňuje márnice dokončená roku 1883. Společně s cestami, zelení, zdí a historickými náhrobky vytvářejí celek, jehož hodnota nespočívá pouze v jednotlivých hrobech.
Dochované hrobky připomínají rodiny, které se podílely na rozvoji Plzně. Rohrerovi jsou spojováni s výsadbou veřejného sadu za dnešní Kollárovou ulicí, Klotzové s cihelnami a stavebními i železářskými podniky. Rod Brožíků zase připomíná zdejší výrobu kočárů. Hřbitov tak nabízí nenápadnou, ale působivou lekci z hospodářských a společenských dějin města. Soubor hrobek a náhrobků zároveň dokládá vývoj pohřební architektury na konci 19. století.
Poslední odpočinek plzeňských osobností
Na Roudné našli místo posledního odpočinku lidé spjatí s duchovním, kulturním, technickým i veřejným životem Plzně. Patří mezi ně arciděkan a zakladatel plzeňského Sokola František Herold, knihovník Tomáš Cimrhanzl, dobrodinec Antonín Kludský nebo ředitel průmyslové školy a odborný spisovatel A. Majer.
Připomínán je také inženýr Jindřich Mikolecký, spojovaný s rozvojem Škodových závodů, veřejného osvětlení, dopravy a vývařovny pro chudé. U některých jmen se v podkladech objevují odlišné podoby, proto je při podrobnějším studiu vhodné vycházet z ověřených evidencí a památkových materiálů.
Zajímavostí býval náhrobek rodiny Trejbalových od kameníka Jana Kastnera podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Zdobily jej socha svatého Jana Křtitele a výjev Ukládání do hrobu. Náhrobek byl později přemístěn na hřbitov u kostela svatého Jiří v Doubravce. U severní stěny kostela se nachází také dnes zabílený nápis připomínající hrobku plzeňských františkánů.
Kostel Všech svatých a cesta k obnově
Se hřbitovem tvoří historický celek kostel Všech svatých, jeden z nejstarších plzeňských kostelů. Na místě starší románské stavby vznikl ve druhé polovině 14. století gotický kostel, později upravovaný renesančně a barokně. Bývá označován za Matku chrámu svatého Bartoloměje, protože v minulosti představoval důležité duchovní centrum pro Plzeň i okolní sídla.
Interiér ukrývá renesanční nástěnné malby, skupinu Ukřižování ve vítězném oblouku, náhrobníky Beatrix de Buchet a Jana Lemona, kopii takzvané františkánské madony a vzácnou obkročnou klenbu v sakristii. Ta byla renovována v roce 2023, kdy se opravily také vstupní dveře kostela.
Hřbitov byl oficiálně uzavřen v lednu 1902, omezené pohřbívání však pokračovalo ještě do roku 1911. Po desetiletích bez pravidelné údržby od roku 1963 areál výrazně chátral a uvažovalo se dokonce o jeho zrušení. O jeho záchranu se od 70. let zasazovali dobrovolní aktivisté. Od roku 2001 pak postupně pokračuje obnova ohradní zdi, márnice, centrálního kříže, zeleně i vybraných hrobek a náhrobků.
Další etapa rekonstrukce byla oznámena v březnu 2026. Podle dostupných informací přesáhly její náklady 12,8 milionu korun a celkové opravy od roku 2000 si vyžádaly přibližně 20 milionů. Do budoucna mají pokračovat opravy jednotlivých náhrobků, úpravy hrobových polí a instalace informačního systému.
Návštěva v režimu historického areálu
Hřbitov je od roku 1999 registrován jako významný krajinný prvek a je ceněn také z botanického a krajinářského hlediska. Za dobrého počasí nabízí výhled na Plzeň a hrad Radyni. Nejde však o běžně otevřený městský hřbitov s nepřetržitým provozem.
Podle nejnovější dohledané informace z března 2026 má být veřejnosti zpřístupněn od dubna do října 2026 první středu v měsíci mezi 9. a 18. hodinou. Termíny je vzhledem k jejich proměnlivosti vhodné před návštěvou ověřit u Správy veřejného statku města Plzně. Mimo ně lze návštěvu domluvit telefonicky se správcem. Vstup je podle dostupných údajů zdarma. Prohlídku kostela je nutné sjednat samostatně s příslušnou farností, protože otevření hřbitova automaticky neznamená přístup do jeho interiéru.