Od Svatoprokopské hutě k průmyslovému závodu
Příběh sázavské sklárny se začal psát 5. června 1837. Tehdy František Kavalír zahájil na Svatoprokopské huti výrobu laboratorního skla. Z původního podniku postupně vyrostl rozsáhlý průmyslový areál, který je dodnes pevně spojený s identitou Sázavy.
Významným krokem bylo vybudování druhé hutě Františkem Kavalírem v roce 1884. Provoz nazvaný František dostal moderní Siemensovu pec a později přibyly další výrobní provozy. Už v roce 1891 sklárny samostatně vyvážely své zboží a jejich zákazníci se nacházeli od Spojených států až po carské Rusko.
Sázavská výroba tak od počátku nestála jen na místním trhu. Její specializace na laboratorní a technické sklo jí umožnila zapojit se do rozvíjejícího se průmyslu, vědy i zdravotnictví.
Materiál, který snese teplo i chemii
Označení Simax dnes znají lidé především z kuchyní, kde se objevuje na varných nádobách, konvicích nebo zapékacím nádobí. Základem této značky je borosilikátové sklo, tedy materiál s nízkou teplotní roztažností, vysokou odolností vůči teplotním změnám a dobrou chemickou stabilitou.
Prakticky to znamená, že sklo lépe odolává zahřívání a ochlazování než běžné sklo. Zároveň nereaguje snadno s látkami, s nimiž přichází do styku. Právě proto se hodí nejen pro domácí vaření, ale také pro laboratorní nádoby, průmyslové aparatury a zařízení používaná v chemii, farmacii, zdravotnictví, biologii nebo potravinářství. Jeho vlastnosti odpovídají mezinárodní normě ISO 3585.
Vývoj tohoto materiálu má v Sázavě několik důležitých milníků. V roce 1923 se zde objevilo borokřemičité laboratorní sklo PALEX a současně začala výroba žáruvzdorného skla pro domácnosti. Tým vedený Milošem Volfem pak v roce 1954 vyvinul další borokřemičité sklo, které roku 1958 získalo ochrannou známku SIMAX 3.3. O deset let později se na trh dostalo lisované a foukané varné sklo SIMAX heat resistant.
Od laboratorní baňky k domácí konvici
Sázavská sklárna dobře ukazuje, jak se technický materiál může stát součástí každodenního života. První ucelená kolekce varného skla pro širokou veřejnost vznikla už v roce 1931 podle návrhů designéra Ladislava Sutnara. Výroba tak nebyla jen otázkou technických parametrů, ale také tvaru, účelnosti a vzhledu.
Typickým příkladem je konvice Matura, jejíž předobraz se vyrábí od 60. let 20. století. K 180. výročí sklárny vznikla její obří verze o objemu 180 litrů. Podle firemních údajů byla zapsána do České knihy rekordů. Firma zároveň uvádí, že se běžné konvice tohoto typu prodalo více než 100 milionů kusů.
Vedle značek SIMAX a KAVALIER dnes existuje také kolekce Kavalier Design. Její minimalistické výrobky vycházejí z estetiky laboratorních nádob a připomínají, že průmyslové sklo může být současně praktické i vizuálně působivé.
Ruční práce vedle elektrických pecí
Současná výroba kombinuje postupy, které mají v oboru dlouhou tradici, s průmyslovými technologiemi. Zkušení skláři podle výkresů a stanovených norem zhotovují také složitá laboratorní zařízení a přístroje. Vedle toho se využívají automatizované linky pro výrobu trubic a elektrické odporové pece s nepřetržitým provozem.
Podle údajů společnosti dosahuje denní tavicí kapacita 220 tun skloviny a většina produkce míří do zahraničí, celkem do zhruba 90 zemí. KAVALIERGLASS se označuje za největšího výrobce borosilikátového skla na světě; jde však o firemní deklaraci, nikoli o nezávisle ověřené pořadí. Firma také uvádí certifikovaný systém kvality ISO 9001 a využívání technologie ZERO, při níž se skleněný odpad vrací zpět do výroby.
Co uvidí návštěvník v Sázavě
Sklárna KAVALIERGLASS stojí na adrese Sklářská 359 a představuje především fungující výrobní závod, nikoli klasický skanzen. Veřejně dostupné informace potvrzují podnikovou prodejnu s výrobky SIMAX a KAVALIER, pravidelné prohlídky provozu však z nich nevyplývají. Možnost exkurze je proto vhodné před návštěvou ověřit přímo u sklárny.
Prodejna je podle provozovatele otevřena ve všední dny dopoledne a odpoledne, u objektu lze zaparkovat zdarma a platit kartou. Návštěvu má smysl spojit s poznáváním samotné Sázavy. Právě zde je dobře vidět, jak může průmyslový podnik utvářet charakter města: od rodové hutě z 19. století až po dnešní sklo, které najdeme v laboratořích, továrnách i kuchyních.