Jen málokteré místo v Česku vypráví tolik různých příběhů najednou. Sázavský klášter v části Černé Budy je spojený se svatým Prokopem, raně středověkou slovanskou vzdělaností, gotickou architekturou, barokní zbožností i proměnou v zámek. Národní kulturní památka od roku 1962 stojí na návrší nad řekou a dodnes působí jako živé místo, nikoli jen jako kulisa dávné minulosti.
Od poustevny ke klášteru
Na počátku příběhu stojí poustevník Prokop, který se podle tradice usadil na začátku 11. století v jeskyni nad Sázavou. Kolem roku 1032 se jeho komunita díky knížatům Oldřichovi a Břetislavovi proměnila v benediktinský klášter. Přesné podrobnosti o nejstarších letech vycházejí z pozdějších pramenů a tradice, jisté však je, že Sázava patřila k nejstarším mužským klášterům v Čechách.
První kamenný kostel zasvěcený svatému Kříži byl vysvěcen roku 1070. Jeho základy jsou dnes patrné v severní klášterní zahradě. Na konci 11. století začal opat Božetěch budovat románskou baziliku. Ta byla vysvěcena roku 1095 a při obřadu byly do oltáře vloženy také ostatky kyjevských mučedníků Borise a Gleba.
Výjimečné centrum slovanské vzdělanosti
Sázava zaujímá v českých dějinách mimořádné místo především díky slovanské liturgii. Mniši zde používali staroslověnštinu a hlaholici, překládali náboženské texty, opisovali rukopisy a navazovali na cyrilometodějskou tradici Velké Moravy. Klášter tak zprostředkovával kontakty mezi západním a východním křesťanstvím. Po návratu sázavských mnichů z Uher v roce 1061 se rozvíjely také vazby na prostředí Kyjevské Rusi a Pečerskou lávru.
Tato tradice však nebyla nepřetržitá. Prokopovi žáci byli ze Sázavy poprvé vyhnáni roku 1055, po několika letech se vrátili, ale v prosinci 1096 následovalo další vyhnání. Klášter poté převzali latinští benediktini z Břevnova. Přesto se sázavské prostředí zapsalo do dějin písemnictví a s jeho tradicí jsou spojovány například Pražské hlaholské zlomky, Kyjevské listy nebo širší okruh památek, k němuž se řadí také Remešský evangeliář.
Význam Sázavy posílilo i oficiální svatořečení Prokopa, které se uskutečnilo 4. července 1204 za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a kardinála Quidona. Z kláštera se stalo důležité poutní místo.
Nedokončená gotika a proměny v zámek
Ve druhé polovině 13. století začala rozsáhlá gotická přestavba. Za Karla IV. na ní působila huť Matyáše z Arrasu a původní záměr se proměnil v monumentální síňové trojlodí. Stavbu však roku 1421 přerušil vpád husitských vojsk. Dodnes tak návštěvník vidí především působivé kněžiště překryté barokními úpravami a torzo jižní lodi s věží z červeného nučického pískovce.
K nejcennějším prostorům patří gotická kapitulní síň z doby kolem roku 1340. Její žebrovou klenbu podpírá svazkový pilíř s reliéfy bazilišků a stěny zdobí malby z druhé poloviny 14. století. Pozornost si zaslouží také Madona Sázavská. Ježíšek na ní není držen v náručí, ale vede ho matka za ruku, zatímco dítě si nese košíček s barevnými kuličkami.
Po husitských válkách se areál na více než dvě století dostal do rukou světských držitelů a postupně chátral. Benediktini se vrátili roku 1663. Po požáru v roce 1746 následovala pozdně barokní obnova s rokokovými prvky, freskami ze života svatého Prokopa a výraznou výzdobou kostela i konventu.
Císař Josef II. klášter roku 1785 zrušil. Bývalý konvent se později změnil v zámek, zatímco kostel začal sloužit jako farní chrám. V letech 1869 až 1876 nechali Neubergové upravit areál pro zámecké bydlení a nad jižním křídlem vyrostla neorenesanční věž. Ta měla původní klášterní charakter stavby částečně potlačit.
Archeologie, která stále přináší nové objevy
Sázava je zároveň významným archeologickým nalezištěm. Od konce 60. let zde probíhá systematický výzkum a pozornost se soustředí také na svatoprokopskou jeskyni. Výzkum z roku 2023 odhalil v její těsné blízkosti mimořádně zachovaný pozdně gotický dům. Měl nejméně dvě patra, plochu až přibližně 190 metrů čtverečních a s jeskyní byl částečně propojený. Nález dokládá, že život v areálu pokračoval i po husitských válkách.
Současná obnova počítá s postupným zpřístupněním jeskyně, středověkého domu a klášterních zahrad. V roce 2026 byla dokončena první etapa oprav, která zahrnovala mimo jiné krovy a střechy, dešťové nádrže, neorenesanční věž a dva gotické sklepy. Ty se staly součástí návštěvnické trasy. Menší prostor má obnovenou valounkovou dlažbu, větší dvoulodní sklep zase ukazuje stopy barokních úprav.
Nový pohled na známý areál
Obnovená věž nabízí trasu nazvanou Vzhůru na zámeckou věž. Přes opatskou kapli a půdní krov vede nové schodiště až na vyhlídkovou terasu. Cestou návštěvníci uvidí erb Neubergů i historické fotografie, podle nichž lze porovnat podobu Sázavy v minulosti a dnes. Připomenuta je také rodina Kavalírových, zakladatelů místních skláren.
Základní prohlídka představuje klášter v několika stavebních etapách a zavádí návštěvníky do kapitulní síně, ambitu, refektáře i nově otevřených sklepů. K dispozici je také interaktivní videoaudio prohlídka, která pracuje s virtuálními podobami starších etap areálu a svatoprokopské jeskyně. Volně přístupná zůstává severní zahrada se základy kostela svatého Kříže.
Klášter leží přibližně čtvrt kilometru od autobusové zastávky Sázava–Klášterní a asi kilometr od železničních zastávek Sázava zastávka a Sázava–Černé Budy. Přijet lze také po cyklotrase nebo pěších cestách podél řeky. Protože se návštěvnický provoz a některé uzavírky v průběhu obnovy mění, vyplatí se před cestou ověřit aktuální nabídku prohlídek přímo u správy areálu.