Jen málokterý československý film působí i po desetiletích tak svobodně, výstředně a nepředvídatelně jako Sedmikrásky. Snímek Věry Chytilové z poloviny šedesátých let se vrací na plátno pražského kina Ponrepo v pátek 18. září 2026 od 18 hodin. Projekce proběhne v digitálním formátu DCP a bude opatřena anglickými titulky, takže je přístupná i zahraničním návštěvníkům.
Dvě Marie proti světu
Ústředními postavami jsou Marie I a Marie II. Dívky dospějí k rozhodnutí, že když je svět kolem nich zkažený, mohou být stejně zkažené také. Jejich hra se postupně mění v řetězec provokací, výstředních žertů a destruktivního jednání.
Marie se pohybují mezi malým bytem, plovárnou, nočním podnikem a nádražím. Nejde však o klasické vyprávění s jednoznačným vývojem děje. Film je spíše satirickou groteskou, podobenstvím a moralitou, která diváka záměrně vyvádí z rovnováhy. Za rozpustilostí hlavních hrdinek se skrývá otázka, co se stane, když se člověk rozhodne pouze napodobovat chaos a bezohlednost okolního světa.
Obrazová smršť československé nové vlny
Sedmikrásky jsou pozoruhodné především způsobem, jakým vyprávějí. Věra Chytilová spolupracovala se scenáristkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou a kameramanem Jaroslavem Kučerou. Jejich společná práce dala filmu nezaměnitelnou podobu, v níž se střídají výrazné barvy, kostýmy, deformovaná perspektiva i nečekané změny rytmu.
Kolážovitá montáž spojuje obraz, hudbu a výtvarné nápady do podoby, která připomíná filmový experiment, módní přehlídku i dadaistickou hru. Změny rychlosti, ironické střihy a záměrně nesourodé prvky vytvářejí dojem neustálého pohybu. Sedmikrásky tak nejsou pouze příběhem dvou mladých žen, ale také demonstrací toho, co všechno může film dělat s barvou, zvukem, prostorem a očekáváním diváka.
Od problémového filmu k mezinárodní klasice
Film byl vyroben v roce 1965, premiéru však měl až 30. prosince 1966. Jeho uvedení provázely střihové zásahy, omezená distribuce a politická kritika. Definitivní schválení získal po úpravách v červenci 1966 a výsledná podoba byla výrazně kratší než původně zamýšlený film.
Časem se ovšem jeho postavení zásadně proměnilo. Sedmikrásky dnes patří ke stěžejním dílům československé nové vlny a v konkrétním posledním vydání ankety časopisu Sight & Sound se umístily na 28. místě mezi nejlepšími filmy všech dob. Dostaly se tak výše než kterýkoli jiný český film. I proto má smysl vidět je znovu na velkém plátně, kde vynikne jejich obrazová promyšlenost i fyzická energie.
Ponrepo jako přirozené místo pro návraty
Projekce v Ponrepu nabízí víc než samotný filmový titul. Kino Národního filmového archivu se zaměřuje na zásadní díla i méně známé objevy světové kinematografie a uvádí je v širších tematických souvislostech. Promítá z filmových pásů i digitálních formátů a právě archivní kontext pomáhá vnímat starší filmy jako živou součást kultury, nikoli jako uzavřenou kapitolu dějin.
Kino sídlí v někdejším refektáři areálu Konviktu v Bartolomějské ulici. Prostor se na kino Ponrepo proměnil v roce 1996 a dnes patří k výrazným místům pražského klubového filmu. V objektu funguje také Kavárna Ponrepo.
Praktické informace
Promítání se koná v pátek 18. září 2026 od 18 hodin na adrese Bartolomějská 291/11, Praha 1. Vstupenky bývají k dispozici online i v pokladně ve foyer; ta se podle informací Národního filmového archivu otevírá hodinu před začátkem. Aktuální cenu a dostupnost je vhodné před návštěvou ověřit v programu kina.
Ponrepo je přístupné také návštěvníkům s omezenou schopností pohybu, a to zadním vchodem. Hlavní přístup přes kavárnu vede po schodech. Film trvá přibližně 76 minut a projekce s anglickými titulky nese označení English Friendly.